Ester Janečková

Ester Janečková

Dcera Oty Ornesta

Žily jsme s básníkem Ortenem

Foto Ester JanečkováKdyž jsem prvně zahlédla na televizní obrazovce zajímavou tvář Ester Janečkové, říkala jsem si: kde se jen vzala? Zaujalo mě i její jméno – Ester. V pořadu Pošta pro tebe, v němž se setkávají lidé různých osudů a pokoušejí se navázat zpřetrhané nitky vztahů s někým blízkým, působila od začátku velmi příjemně. Zdálo se, že všem těm bolestem i radostem až moc dobře rozumí. Zkrátka ze dne na den se zrodila televizní moderátorka se silnou dávkou empatie.

Do života Ester Janečkové neuvěřitelným způsobem zasáhl básník Jiří Orten, ačkoli on sám není mezi námi už pětašedesát let. Jeho snoubenka Věra jí dokonce šla za kmotru.

Hned na začátku je nutné vysvětlit, že básník Orten i jeho dva bratři – herec a režisér Ota Ornest (později ředitel Městských divadel pražských a překladatel) a herec Zdeněk Ornest (výborný herec, který působil v libeňském Divadle S.K.Neumanna, dnešním Divadle Pod Palmovkou) - pocházeli z kutnohorské židovské rodiny Ohrensteinů a posléze si zvolili odlišná umělecká jména. Ota hned na jaře 1939 emigroval s přáteli do Velké Británie, kde mimo jiné působil jako hlasatel BBC. Domů se vrátil až v červenci 1945. Zdeněk byl deportován spolu s dalšími chlapci ze židovského sirotčince v říjnu 1942 do terezínského ghetta. Odtud byl odvlečen do Osvětimi a nakonec zázrakem přežil v Dachau. Jiří byl v den svých dvaadvacátých narozenin 30.8.1941 v Praze na ulici sražen německou sanitkou a zraněním za dva dny podlehl. Zanechal po sobě jímavé verše a deníky a také snoubenku Věru Fingerovou…

Jeho verše o mnoho let později nadchly Marii Rút Křížkovou, venkovskou učitelku, která se kvůli nim rozhodla vystudovat literární historii… V té době byla rozvedená s dvěma dcerami a třetí, Ester, se jí teprve měla narodit.

Zvláštní otec

Když Marie Rút Křížková psala diplomovou práci – o čem jiném než o milovaném básníku Ortenovi - seznámila se s jeho bratrem, uznávaným divadelníkem Otou Ornestem. Začali se scházet, psát si dopisy a vznikl vztah, z nějž se po šesti letech narodila Ester. Ota byl ovšem v té době potřetí ženatý a ačkoli existují dopisy, v nichž si s Marií dítě plánoval a vybíral pro ně jméno, během jejího těhotenství se rozhodl, že se nerozvede. Ester se narodila 15.12.1972 a Marie zůstala na své tři holky sama. „Naštěstí moje o jedenáct let starší sestra Svatava byla odjakživa velká pečovatelka a brzy se o mě začala starat jako o své dítě. Možná i díky mně má dnes osm potomků a skvěle to zvládá,“ směje se Ester.

„Maminka byla vždycky velká bojovnice a zároveň zásadový, pokorný a skromný člověk. A tak, když se měla rozhodnout, zda podepíše Chartu 77, udělala to, ačkoli si byla vědoma možných důsledků. Mně tehdy byly čtyři roky, sestře Svatavě patnáct a nejstarší Dáše osmnáct. Když se maminka v roce 1983 stala i mluvčí Charty, musela chodit k výslechům a často ji zadrželi i na 48 hodin, takže v noci nebyla doma. Snažila se mi vysvětlit, oč jde, zvlášť, když jsem jako devítiletá holka nemohla pochopit, proč mě vyhodili z Dismanova souboru, když jsem krátce před tím vyhrála recitační soutěž celého souboru. Zdůvodnili to tím, že zlobím.“

Se svým tatínkem se Ester vídala prvních pět let, než ho v souvislosti s Chartou zatkli. S maminkou chodily do divadla na hry, které Ota přeložil. Také od něj občas dostala dárek – loutkové divadlo a dokonce postel, v níž spala až do dospělosti. Když ho z vězení pustili, ze strachu už je nenavštěvoval – mívali za dveřmi estébáky. Ester bylo asi dvanáct, když mu začala psát dopisy. Pak za ním chodila na Židovskou obec, kde po propuštění z Městských divadel pražských pracoval a připravoval ji na přijímačky na konzervatoř. Maminka jí ke zkouškám vybrala samozřejmě Ortena, monolog svaté Jany před soudem a deník Anny Frankové. Samé těžké věci. „Nerozuměla jsem tomu, byla jsem nezralá a afektovaná. Ani se nedivím, že mě tehdy nevzali.“ S otcem vztah časem natolik ochladl, že si dokonce začali vykat… A Ester jakoby tím spíš chtěla dokázat, že si jeho lásku zaslouží.

Zásnubní prstýnek

Ester vyrůstala ve zvláštním prostředí. Když si jako dítě posteskla, že nemá tátu, řekla jí matka: „Ale máš Ortena.“ Odmalička jí četla jeho verše. „Maminka musela po podpisu Charty jít pracovat jako lesní dělnice, poškodila si přitom páteř a nemohla mě zdvihat. Kolikrát jsem se vztekala, k čemu mi ten Orten je, když mě nezvedne u výtahu, abych dosáhla na knoflík, když mě nepotulí a ani si s ním nemůžu povídat. Později jsem si k němu ale stejně cestu hledala. Měli jsme doma výběr z jeho tří deníků a já jsem si v nich tajně četla, aby mamka nevěděla. Neměla jsem ráda ten její pohled, jako že z toho má radost. Když mi bylo patnáct, šestnáct, a hltala jsem jeho věci, které napsal v devatenácti, byla jsem nešťastná, že neexistuje žádnej kluk, jako byl on.“
Ještě jednoho člověka, který byl spojený s básníkem, měla Ester ve své blízkosti. Byla to Věra Fingerová, Ortenova snoubenka, kterou vlastně celý život zůstala, protože se nevdala. Marie Rút Křížková ji vypátrala, když psala diplomku, a od té doby spolu udržovaly přátelství. Věra šla Ester dokonce za kmotru. „Jezdily jsme za ní s maminkou na návštěvy do Vršovic. Pamatuju si, že mě fascinoval její prokouřený byt – u nás doma nikdo nekouřil; výjimku měl pouze Ota, jehož popelník máme doma dodnes. Půjčovala jsem si její šaty ze třicátých let a vůbec mi nevadilo, že mi byly krátké rukávy, protože Věra byla menší… Trávila s námi i prázdniny na chalupě, byla s ní legrace. Dostala jsem od ní Ortenův portrét od malíře Václava Hejny a také zásnubní prstýnek s briliantem, který jí Jiří dal. Jenže když mi bylo patnáct, vykradli nám byt a ten prsten vzali. Bůhví, kde skončil. Věra zemřela těsně po revoluci 1.ledna 1990. Bylo mi to líto, ještě jsem se toho chtěla od ní tolik dozvědět!“

Ester vystudovala střední zdravotnickou školu a díky tomu poznala prostředí nemocnic, viděla zrození i umírání. „Doslova jsem propadla porodům. Chodila jsem do porodnice i o víkendech držet maminky za ruku. Tehdy tam ještě tatínci nemohli asistovat. Také jsem viděla na Bulovce v obrovském pokoji, kde stálo osmnáct postelí, hodně starou paní, kterou přivezli po operaci. Měla jsem za úkol ji probudit a začít s ní komunikovat. Otevřela oči – tak modré oči jsem v životě neviděla – prozářily tehdy celý ten obrovský šedivý pokoj – a řekla jenom:“Ježíš… on mě poslal zpátky.“ Byly to pro mě hodně silné zážitky.“

Tehdy ji také začala sledovat ve svém sběrném dokumentu režisérka Helena Třeštíková a právě jí se Ester o pár let později svěřila, že by ji lákala práce v televizi. Paní režisérka ji pak jako její dobrá sudička jednoho dne do televize doporučila…

Mezitím Ester úspěšně složila zkoušky na DAMU na režii a později přestoupila na herectví. To už žila se svým mužem, budoucím lékařem Zdeňkem Janečkem, a během studia se jim narodil Krištof. „Neměli jsme kde bydlet, neměli jsme peníze, ale krásně jsme si to užívali. Otěhotněla jsem měsíc před premiérou Cabaretu, který s námi v Divadle Na zábradlí nastudoval režisér Petr Lébl. Skákala jsem na jevišti do čtvrtého měsíce těhotenství a vrátila jsem se do toho představení, když bylo synovi půl roku. Zároveň jsem jednou týdně chodila do školy, kde jsem měla individuální studijní plán. A když jsem psala diplomku, už jsem čekala druhého chlapečka, Cyrila,“ vypráví Ester.

S bratrem k oltáři

Se svým nevlastním bratrem Jiřím Ornestem, hercem a režisérem, který se narodil z tatínkova prvního manželství, se Ester poprvé viděla, když jí bylo patnáct. Ale teprve během studií na DAMU se s ním sblížila. Začala mu dělat asistentku, když připravoval s Janem Krausem, Ivanou Chýlkovou a Evou Holubovou hru Nahniličko. Jiří ji také vedl místo tatínka k oltáři…

„Byla jsem maminkou vychovávaná k víře v Boha. Měly jsme přátele mezi katolickými kněžími, kteří vykonávali své poslání bez souhlasu, takže jsem jako holka byla svědkem tajných mší u nás v bytě. Teprve pár let po pádu totality se maminka dozvěděla, že jeden z kněží, který ovšem státní souhlas měl a působil legálně v naší farnosti, byl agentem STB. Přesto si máma víru v lidi uchovala a dnes se snaží rozvíjet dialog mezi křesťany a židy.“

Ester Janečková je v mnohém po ní. Do pořadu Pošta pro tebe vstoupila v září 2005 a přesně do dalšího září zvládla padesát odvysílaných dílů, což obnáší 150 životních příběhů. Většinou na obrazovce dojde ke katarzi a příběh dobře skončí. To Ester nabíjí. Jsou ale i momenty, kdy musí sama sebe chránit před emocemi. „Vzpomínám si na dvaačtyřicetiletou lékařku, krásnou, inteligentní, která chtěla poznat svého otce. Přišel muž, mluvil o sobě a byl v pohodě do okamžiku, kdy řekl, že každý má svou třináctou komnatu. V tu chvíli mu dcera řekla: „Já jsem tvoje třináctá komnata a přeju si s tebou setkat.“ Muž strnul a řekl, že takhle se věci řešit nedají a nepřál si odstranit stěnu (vždy na konci příběhu jsou aktéři dotázáni, zda si přejí, aby byla zrušena stěna mezi nimi, která je odděluje – pozn. aut.). Dcera to ale ustála, ptala se ho proč a nakonec k jejich setkání došlo. Dcera se objala s otcem a já poté, když jsem se se všemi rozloučila, probrečela asi čtvrt hodiny,“ přiznává Ester. Kromě Pošty pro tebe moderuje i pořad Sama doma. Občas si zahraje ve strašnickém Divadle Miriam. Má radost ze své rodiny a ještě stále zažívá v souvislosti s básníkem Ortenem drobná překvapení. Babička Marie objevila u vnuka Krištofa podobný výstupek na uchu jaký prý měl básník. A Krištof ve svých devíti letech píše básničky a povídky…

Tisknout



PPC kampaně eBRÁNA s.r.o. Copywriting eBRÁNA s.r.o.