Petr Nárožný

Petr Nárožný

Syn Petra Nárožného

Učitel a pedant

Foto Petr NárožnýPři setkání se synem Petra Nárožného se nevyhnete srovnání. Slyšíte podobnu dikci a zaujmou vás živá gesta. Není divu – dobrý učitel v sobě mívá kus herce a Petr Nárožný junior se zabývá výukou angličtiny.

Ke srovnání láká i životní příběh tatínka. Petr Nárožný už jako student hrál divadlo – ochotnicky v Osvětové besedě ve Smečkách v místech, kde je dnes jeho domovský Činoherní klub. Studovat šel ale stavařinu. V projekční kanceláři se pak sešel s Pavlem Bobkem, díky jehož přímluvě se jednoho dne ocitl v Semaforu… Maminka se na něj nikdy pro to, že „zběhnul k divadlu“, nezlobila. On ale – jak sám říká - u svých dětí jakékoli umělecké sklony zadupával do země už v zárodku.

Šestadvacetiletý Petr Nárožný má ovšem pro chování svého otce pochopení: „Táta u mě i u mé sestry vždycky zastával názor, že nejdřív máme získat nějaké pořádné vzdělání a pak si můžeme dělat, co chceme.“ Svou roli mohly sehrát i jisté obavy, které tatínek jednou v rozhovoru vyjádřil slovy: „Nechtěl jsem se dožít toho, jak některé z mých dětí míří k divadlu, když mu to moc nejde. Nezažil jsem hroznější povahy než neúspěšné herce.“

Rodinné výlety

Přijít na svět do rodiny Petra Nárožného nemusí být zas až taková legrace, jak by se člověku, který zná herce prostřednictvím jeho komediálních postav, mohlo zdát. „Otec si ve volném čase stále čte. Studuje a dělá si výpisky z historie. Jeho největší zálibou jsou dějiny střední Evropy 19. a 20. století,“ říká Petr Nárožný junior. „Rodinné výlety se u nás odehrávaly povětšinou na různé hrady a zámky, kde nám táta dával zasvěcené historické výklady. Měl to vždycky nastudované a pak nás zkoušel, v jakém slohu je co postavené a zda se tu v danou chvíli mohla s někým setkat ta či ona historická postava. Většinou jsme z toho vylezli jako úplní hlupáci a otec se nemohl smířit se skutečností, že rodina v historii tápe. Co vám budu povídat, byly jsme děti a někdy jsme z toho měly legraci…“

Petr dnes považuje za nedocenitelné, jak k němu otec přistupoval s poměrně značným pedagogickým talentem. „Díky němu jsem například nikdy neměl problémy s matematikou a fyzikou. To byly předměty, kde byla potřeba logika a systém a táta se mně i ségře věnoval dlouhé hodiny, abychom látku pochopili.“ „Na oplátku“ zase děti tatínkovi pomáhaly, když se učil novou roli. „Táta měl velmi osobitou metodu. Společně se mnou nebo se sestrou – podle toho, kdo měl čas - namluvil celou hru na fonopásky, on svůj part a my všechny ostatní, a pak si to pouštěl do sluchátek tak dlouho, až text uměl zpaměti. Dnes, když se sám věnuju kantořině, mohu potvrdit, že fonetické učení je výborné. Když si třeba pustíte opakovaně anglickou písničku, jste posléze schopní ji zazpívat i bez znalosti jazyka.“

Kromě nahrávání textů Petr Nárožný někdy své děti požádal i o tzv. nahazování vět. Když se potom vydaly s maminkou do divadla podívat se na premiéru oné hry, mohly si v duchu odříkávat „své“ monology zároveň s herci na jevišti.

Milovaný Činoherák

Petr se narodil v roce 1980 a právě v té době jeho tatínek přecházel ze Semaforu do Činoherního klubu. Petru Nárožnému bylo tehdy dvaačtyřicet a splnil se mu tak sice trochu opožděně, ale přece jen sen o tom, že se bude věnovat po letech čirého komedianství charakternímu herectví. Už během své semaforské éry, kdy tvořil trojici se Slávkem Šimkem a Luďkem Sobotou, se chodil do Činoherního klubu dívat na představení. Líbilo se mu, jak tam z jeviště vypovídají jeho vrstevníci – Kodet, Abrhám, Čepek, Štibich, Zahajský – o světě tím nejpravdivějším, totiž tragikomickým, způsobem.

„Právě v roce, kdy jsem přišel na svět, dostal táta v Činoheráku svou první ohromnou příležitost v Hejtmanovi z Kopníku. Ten tragikomický příběh se mi strašně líbí, i když ho samozřejmě znám jenom z videa. Další představení, šité tátovi na míru, byl Lakomec. To je moje naprosto neoblíbenější role, v níž táta exceloval. Do divadla jsme ale nechodili jenom na tátovy hry, ale i na ty, v nichž nehrál. Nezapomenutelná je pro mě třeba Matka s Ninou Divíškovou.“

Zrovna tak navštěvovali Ypsilonku, klub v Řeznické a Petr navíc všechny muzikály, které měly v Čechách premiéru. „Odmalička jsem zpíval a baví mě i pohyb, takže jsem si nemohl nechat ujít všechny ty Ježíše, Bídníky, či Drákuly.“ Petr byl leta členem Kühnova dětského sboru a ve škole se projevoval jako komediant. Zpívání, divadlo, tanec – to všechno ho lákalo, ale tatínek studium na konzervatoři nedovolil.

Oslavy na vršovickém dvorku

Do svých devíti let bydlel Petr s rodiči a setrou Kateřinou ve Vršovicích. Pak se přestěhovali o kousek dál do Strašnic. „Dodneška mi utkvěla vzpomínka na starý vršovický dvorek, kde stála klepadla na koberce. A v tomhle prostoru uměla naše maminka uspořádat krásnou narozeninovou oslavu, na kterou jsem si mohl pozvat všechny své kamarády. Na stromy navěsila balónky a fáborky, klepadla posloužila jako rautové stoly a máma se ségrou přitom figurovaly jako hostesky. Zřejmě se mi to tehdy tak zalíbilo, že od té doby miluju oslavy. Myslím si, že by každý člověk měl slavit své narozeniny, protože to, že přišel na svět, je důvodem k radosti.“ A tak se Petr nedávno stal spoluzakladatelem agentury, která takové originální oslavy dokáže uspořádat doslova na klíč. „Je to tvůrčí záležitost a dají se vymyslet neskutečné věci. V ten den by si zkrátka každý měl splnit svá přání. Třeba si nechat zazpívat písničku v převleku své oblíbené filmové postavy…“

Hlavním Petrovým zaměstnáním je však výuka angličtiny. Dokonce si založil vlastní jazykové studio, v němž může dobře zúročit tatínkovy pedagogické vlohy a navíc ještě sklony k pedantismu. „Táta o sobě prohlašuje, že je doslova pruský pedant a já jsem to zdědil po něm. Potrpím si na pořádek, výukové texty mám barevně podtržené…“ Zároveň je ale s Petrem i velká legrace. Lidé, kteří k němu chodí na angličtinu, se rozhodně nenudí. Petr si každou lekci připravuje jako malou divadelní etudu. Jen namísto jeviště je třída s tabulí a publikum se přímo účastní hry. Nechybí scénky, vtipy, vyprávění zážitků z Ameriky, kde nějakou dobu studoval, písničky apod. „Z takové hodiny chodím úplně vyčerpaný a nedej bože, kdyby večer dávali v televizi film v původním znění s titulky. Musel bych to přepnout.“

Tatínek prý před časem pojal myšlenku, že by se nechal od syna školit v angličtině. Sám je poměrně zdatný němčinář. „Chtěl, abych na něj jednou týdně alespoň hodinu mluvil anglicky a on by se snažil pochytat význam a pokoušel se pak slova skládat a také mluvit. Bohužel je zatím natolik zaneprázdněný, že jsme se k tomu ještě nedostali. Zato sestra ke mně dochází pravidelně a pak všude vypráví, že většího psa na jazyky nezná,“ směje se Petr Nárožný.

Tisknout



PPC kampaně eBRÁNA s.r.o. Copywriting eBRÁNA s.r.o.