Fejeton Teskně hučí Niagara

Moje dcery byly ještě malé, když jsem poprvé zoufale zvonila uprostřed noci na zvonek našeho souseda o patro výš.

Ačkoli byly tři hodiny ráno, pan Jarda brnkal na kytaru Niagáru a další písně k táborovým ohňům a s partou lehce podroušených kamarádů si romantický ohýnek suploval alespoň plameny sálajícími z vlastnoručně zhotoveného krbu. Když mi po dlouhém zvonění otevřel, bodře mě i s polospící mladší dcerkou v náruči zval, ať si s nimi taky zazpívám. Jeho reakce byla natolik odzbrojující, že jsem dokázala jen tiše pípnout, že přeci s tím dítětem nemůžu křepčit v tak pozdní hodinu. Vrátila jsem se do postele, nacpala si vatu do uší a pokoušela se spát za zvuků Bedny od whisky.

Na nepravidelně konané táborové ohně jsem si časem zvykla, jen mě nikdy nepřestalo fascinovat, že nejlepší zpěvní party Jardovi kamarádi odzpívávali vždycky až hluboko po půlnoci. Brzy však nastaly další zkoušky. Jardovy dcery jednou napadlo, že si v pračce vyperou boty. Pravděpodobně se jim přitom ucpal filtr, a voda vytekla pod pračku, čehož si mladé slečny nevšimly. Špinavá voděnka protekla i k nám a byla z toho drobná pojistná událost. Zhruba o dva roky později jsme se na Silvestra vraceli z hor a netušili jsme, že nás čeká až příliš veselý večer. Naše kuchyň plavala v silně mastné a smradlavé tekutině. Holčičky se těšily na chlebíčky, místo toho musely do hajan bez večeře a po zbytek noci jsme s manželem vytírali podlahu a skříňky. Jardovi se prostě ucpal odpad...

Za povodeň v srpnu 2002 ale Jarda rozhodně nemohl. Jako zdatný sportovec a vodák nasadil holínky a do poslední chvíle se brodil vltavskou kalnou vodou, která nám protékala chodbou v domě a s velkým zaujetím ji fotil. Vznikly docela slušné snímky, které nám věnoval. Snad proto, abychom viděli, že velká voda vypadá přece jen hrůzněji než to, co nám občas pouští on z třetího patra.

Ani v následujících letech ale Jarda nepřestal s tréninkem kvality našich sousedských vztahů. Tentokrát zřejmě požádal o pomoc svou ženu. Zdenička si napouštěla vanu, a aby to nebylo tak všední, pokračovala v tom následující dvě hodiny a mezitím si trochu zdřímla. Voda, tentokrát krásně čistá, nám tekla stropem v koupelně a předsíni, kteréžto místnosti byly zcela nedávno nově vymalované. Fleky na stropech máme dodnes. A dobře jsme udělali, že jsme nemalovali znovu. Tentokrát totiž přišla od Jardy lekce, která předčila všechna naše očekávání.

K ránu, kdy bývá mé spaní paradoxně nejhlubší, se mi začalo zdát, že se venku šíleně rozpršelo. Ale tak moc, že snad přišly nějaké tropické lijáky a já asi zapomněla zavřít všechna okna, a proto je ten zvuk tak razantní. Najednou se ten zvláštní hluk tekoucí vody přibližoval – otevřela jsem dveře do kuchyně a naskytl se mi surrealistický obrázek. Z oranžově natřeného stropu tekly obrovské proudy vody, které chytaly barevný nádech a zaplavovaly kuchyňskou linku, mikrovlnnou troubu, sklokeramickou desku, pečivo, ležící na pultě, cukřenku, prostírání, tekly do kabelky na židli, do odpadkového koše a já na to zírala asi deset minut jako v šoku. Pak jsem začala hlasitě křičet a moje mladší dcera – ta, kterou jsem před lety nesla v náručí, abych ztlumila Jardovy decibely, byla jediná schopná racionálního jednání a šla zavřít centrální přívod vody. Teprve, když strop už jen mírně odkapával, jsem si uvědomila, že Jarda nám ty teskně hučící Niagarské vodopády seslal tentokrát ve zhmotnělé podobě.

Tisknout



PPC kampaně eBRÁNA s.r.o. Copywriting eBRÁNA s.r.o.