Něžné zbraně mají podtitul Múzická umění a socialistická armáda a jde evidentně o první velkou práci, vydanou na toto téma. Nenapadlo mě ovšem, že autor bude paralelně s československou armádou probírat i polskou a východoněmeckou. Jistě, hledal paralely, jak se odvíjely poměry v sousedních zemích, ale mě zajímalo pouze Československo a dokonce bych ho spíš dávala dohromady s bývalými zeměmi habsburské monarchie, kde by se jistě našlo mnohem víc zajímavých souvislostí. Moje druhá připomínka se týká téměř naprosté absence fotografického materiálu, který by názorně ilustroval jednotlivá témata. Dokonce převládají obrázky z NDR nad českými...
Přesto kniha přináší i mnohé zajímavé informace. Některé znám z pamětí Gustava Oplustila, ale je dobře, že je tu tento všestranný umělec připomenut jako umělecký vedoucím Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kterého proslavily poválečné estrády pro vojáky, od nichž se později přehoupl k estrádám a dalším zábavným programům televizním. Důlezižá pozornost je věnována vývoji vojenských kapel až k osobnosti Víta Nejedlého. O něm bych si ale ráda přečetla víc. Možná dnes už málokdo ví, že od 1945 existovala Vojenská hudební škola, která navazovala na stejnojmennou prvorepublikovou školu z let 1923-39, v roce 1950 byla přemístěna z Prahy do Spišského Podhradí – zde ji místní katolíci bojkotovali - a nakonec fungovala v Roudnici nad Labem až do svého zrušení v roce 2008. Nepoměrně známější je historie poválečné snahy armády o převzetí klasických divadel – Ministerstvo národní obrany nejprve neúspěšně žádalo o karlínské divadlo, nabídku provozovat bývalé Divadlo Vlasty Buriana naopak odmítlo a začalo se zajímat o vinohradské divadlo, které se pak na řadu let skutečně proměnilo v armádní scénu. Díky případu herečky Jiřiny Štěpničkové je to všeobecně známá skutečnost. Navíc mnozí herci i mně v rozhovorech vyprávěli, jak v této podivné éře trávili hlavně vánoční svátky na různých posádkách, kde obveselovali vojáky svými uměleckými programy. Nejvíc jsem se těšila na podrobnosti o Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Za mě by jich tedy mohlo být daleko víc, ale i tak jsem uvítala mj. zmínku o tom, že součástí AUS bylo po válce také činoherní divadlo, které na jaře 1946 uvedlo hru Romaina Rollanda Vlci v pohostinské režii Karla Jerneka. Tehdy v ní účinkovali Václav Voska, Sv. Beneš, Otomar Krejča, Bohumil Bezouška, Ilja Prachař a Jiří Sovák. Chápu, že do tohoto typu publikace se nehodí humor, ale stačí si představit tohle excelentní složení v uniformách a člověku je hned veseleji.
Ilustrační foto, které přikládám, je z mé sbírky. Jsou tam i pánové Beneš a Krejča v roce 1946 ve vojenském, ale také swingový bubeník Jiří Zeman, jehož album jsem před pár lety zakoupila a našla v něm i fotografie z AUSu. Právě po osudu Zemana leta marně pátrám, možná předčasně zemřel anebo emigroval?
