Nacházíte se zde: Úvod Texty Další osobnosti Emil Hácha

Emil Hácha

20. 5. 2017

Role prezidenta byla jeho prokletím


Emil Hácha byl jediným z našich prezidentů, kdo o tento post vůbec nestál. Nelze se mu divit: byl mu nabídnut v okamžiku, kdy se náš národ řítil do nacistického područí.

Role prezidenta byla jeho prokletím

Emil Hácha byl jediným z našich prezidentů, kdo o tento post vůbec nestál. Nelze se mu divit: byl mu nabídnut v okamžiku, kdy se náš národ řítil do nacistického područí.

Nabídka navíc přišla pouhých deset měsíců poté, kdy mu zemřela jeho nejdražší bytost – manželka Marie. Jejich jediná dcera Milada Rádlová také později řekla: „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal.“ Myslela to tak, že by mu to vymluvila a že by raději svůj čas věnovali společným zájmům, mezi něž patřila hudba, výtvarné umění a literatura. Hácha v té době zakoupil vilu v Písku a plánoval, že tam prožije klidné stáří. Prozřetelnost však rozhodla jinak…Příběh JUDr. Emila Háchy, který se stal obětí politiky, nám přiblíží jeho největší znalec, historik dr. Josef Tomeš:

Vy jste se osobně znal s Háchovou dcerou Miladou. Jaký byl její osud?

Byla to velmi milá paní, která si prožila svoje, za německé okupace i po roce 1945. Přitom nikdy nezatrpkla. Když se stal její otec prezidentem, vytvořila mu zázemí a stala se vlastně jakousi zastupující první dámou republiky. V té době byla již rozvedena s JUDr. Zdeňkem Rádlem – důvodem rozvodu bylo, že nemohli mít děti. Rozvod tehdy její rodiče těžce nesli a dost možná se podepsal i na zdravotním stavu paní Marie Háchové, která měla nemocné srdce. Milada se ji snažila otci do jisté míry nahradit. Provázela ho při mnoha akcích, byla jeho pečovatelkou, když se u něj začala projevovat silná skleróza a dokonce v jeho zastoupení intervenovala u říšského ministra pro Protektorát Čechy a Morava K.H. Franka za propuštění několika lidí z koncentračních táborů. Frank jí prý tehdy řekl ‚Á, paní Rádlová dělá politiku,‘ ale její žádosti vyhověl.

Prezidentskou domácnost prý brzy přesunuli z Hradu do Lán.

Skutečně od roku 1941 pobývali hlavně v Lánech. Hácha tam měl větší klid, mohl se koupat v rybníku, chodit na procházky do přírody a hlavně se částečně izolovat od nacistických pohlavárů, kteří se usídlili na Hradě… Háchovým se téměř zázrakem podařilo udržet v Lánech výhradně český personál. Paní Milada mi vyprávěla, jak v létě 1944 ona i otec onemocněli nějakou střevní infekcí, která by se dala vykládat jako otrava, a jak jí tehdy dalo hodně práce, aby se zpráva o tom nedostala ke K.H.Frankovi. Určitě by toho využil jako záminky pro nasazení německého služebnictva a ošetřovatelek.

V jaké pozici byl vlastně Hácha? Mohl vůbec něco ovlivnit?

Když ho na podzim 1938 vlivní muži politiky i církve doporučili do prezidentského úřadu, vycházeli z faktu, že je to vynikající, doma i v zahraničí vážený, právník, čehož bude ve složitém mezinárodním postavení pomnichovského Československa obzvlášť zapotřebí. Za protektorátu byly jeho pravomoci omezené, přesto mu až do podzimu 1941 umožňovaly hrát podstatnou roli v českém národně obranném zápase s okupanty. Po Heydrichově příchodu a zatčení ministerského předsedy generála Eliáše se dostal do izolace a téměř bezmocného postavení, což mělo za následek i prudké zhoršení sklerózy. Ale i poté bylo lépe, když úřad státního prezidenta zastával muž Háchových lidských kvalit, jenž mohl alespoň někomu pomoci, než kdyby ji převzal člověk typu Emanuela Moravce.

Čím se lišil Hácha od Edvarda Beneše, který mimochodem jeho volbu velmi podporoval?

Myslím, že hlavně vysokou dávkou empatie vůči svému okolí. Vždy se zajímal i o osobní problémy svých podřízených. Jeho životním krédem bylo heslo Jana Lucemburského „Ich dien-Sloužím.“  Neměl politické ambice a prezidentskou funkci chápal jako svou osobní oběť pro věc národa. Proto si po svém zvolení prezidentem například přál, aby jeho portrét nevisel ve školách a nebyl na poštovních známkách.

Víte, manželé Háchovi byli mimořádní lidé, velmi společenští a kultivovaní. Hácha měl velkou sbírku obrazů, grafik i děl lidové tvořivosti. Vlastnil také rozsáhlou právnickou i beletristickou knihovnu, četl literaturu v originále v několika jazycích a také překládal z angličtiny – například Tři muže ve člunu Jerome Klapky-Jerome nebo Kiplingovy Povídky z Indie. S manželkou pořádali domácí koncerty; Marie původně studovala zpěv, ale pro nějaký zdravotní problém toho musela zanechat. I Hácha dobře zpíval, hrál na housle a na klavír…

Dokonce vydal i sbírku básní.

Vznikaly především v době jeho mládí a výbor z nich vydal anonymně jako soukromý tisk těsně před válkou pod názvem Omyly a přeludy; teprve v roce 2001 vyšla sbírka s Háchovým jménem. Musím říci, že to jsou literárně hodnotné básně. Navíc vypovídají o jeho skutečně velké lásce k Marii.

Konec války se na Háchovi krutě podepsal, ale ve zjitřené atmosféře to zřejmě nemohlo dopadnout jinak.

Hácha byl 13. května 1945 zatčen v Lánech a v žalostném zdravotním stavu odvezen do pankrácké věznice. Tam dříve, než vůbec mohl být vyšetřován a souzen, 27. června zemřel. Když se prezident Beneš dozvěděl o jeho zatčení, rozčileně reagoval, že se to nemělo stát, že ho měli nechat v Lánech dožít. Háchovu smrt v pankrácké věznici považuji za národní ostudu.

A jak to bylo v těch dnech s jeho dcerou?

Proti ní osobně nikdy žádná obvinění vznesena nebyla; ostatně v mnoha směrech pomáhala domácímu odboji. Přesto kalich utrpení vypila až do dna. V den Háchova zatčení byla se dvěma kufry osobních svršků odvezena do Prahy, vysazena na Letenském náměstí a ponechána svému osudu. Neměla žádný byt, žádné zaměstnání. Nakonec jí pomohl bývalý manžel. Ubytoval ji ve své původním bytě, dvougarsoniéře, v ulici Františka Křížka.

Veškerý Háchův majetek byl zkonfiskován, paní Miladě zbylo jen několik knížek a hrníčků… Živila se různě - prodávala v obchodě s módními doplňky, pracovala v telefonní centrále, šila pro přátele a známé. Zemřela v 86 letech 19. prosince 1989; pohřeb měla 29. prosince 1989, v den, kdy byl zvolen Václav Havel prezidentem…

  


Zpět na přehled

Nahoru