Nacházíte se zde: Úvod Texty Další osobnosti Felix Téver

Felix Téver

20. 5. 2017

Jak voněl čaj u paní Anny?


Nakladatel Viktor Sušický, který je příbuzný Anny Lauermannové, právě vydává její román Děti z roku 1921. Už tato zpráva sama o sobě mě fascinuje.

Jak voněl čaj u paní Anny?

Nakladatel Viktor Sušický, který je příbuzný Anny Lauermannové, právě vydává její román Děti z roku 1921. Už tato zpráva sama o sobě mě fascinuje. Všude kolem můžeme pozorovat, jak málo se v dnešní době ctí tradiční hodnoty, ale naštěstí existují výjimky.  

Rok 1921 je mi blízký. Narodil se totiž můj otec František Štencl. Stalo se ovšem mnoho dalších událostí. Albert Einstein získal Nobelovu cenu a do Stockholmu si pro ni dojel vlakem třetí třídy. Ctižádostivá Coco Chanel uvedla svůj první dámský parfém Chanel No.5, který patří dodnes mezi desítku nejprodávanějších. A Anna Lauermannová? Ze starožitného křesla z půvabného domu na Jungmannově náměstí vysílala energii do celé české kulturní obce. Stačila jí k tomu jedna větší místnost, tác s tabákem a porcelánové konvičky, v nichž podávala svůj vyhlášený čaj. Napomáhala jí k tomu ovšem ještě jedna věc, zdaleka nejdůležitější: přirozený cit, s nímž rozeznávala lidi, jejich povahy a talenty. Věděla, proč zve do svého salonu Julia Zeyera, Jaroslava Vrchlického, Otakara Theera, Jaroslava Kvapila, Antonína Wiehla či Ladislava Syllabu. Vystřídaly se u ní tři generace intelektuálů. Nebyla to žádná snobka, ale výjimečná žena, která uměla svým hostům naslouchat, ale také je motivovat k debatám o umění, politice či filozofii. A pokud jí zbyla energie, ještě sama sedla ke stolu a psala.

Přiznám se, že osud této ženy, o jejíž rady stál i Karel Čapek, mě přitahuje jako magnet. Dospívala v dobách, kdy v rakousko-uherské společnosti vládli muži. K ženám patřily ruční práce a jediné, kde se mohly trochu realizovat, byly dobročinné spolky. Jenže to by se Anna nesměla pohybovat v blízkosti takových velikánů jako byl Rieger a Palacký, aby jí postačila submisivní role poddajné ženušky, která čeká s bábovkou na svého živitele a pána. Přesto se pokoušela i o šťastné manželství (a posléze si prosadila vysvobozující rozvod), zvládla i roli mateřskou.

Své knihy vydávala pod mužským pseudonymem Felix Téver. Inspiroval ji k němu léčebný pobyt v Římě na březích Tibery, ale jistě i to, že ženy spisovatelky v té době ještě stále nebyly uznávány tak jako jejich mužské protějšky.

Až se začtete do osudů rodiny pražského úředníka Kaliny, vyvstane vám před očima leccos z časů, které autorka zažila. Možná se od té doby změnila čeština, ale vztahy mezi rodiči a dětmi nikoli. Možná by paní Anna dnes psala scénáře k seriálům, možná by ji lákal film. Určitě by ji ale potěšilo, že její dům na Jungmannově náměstí navzdory nejrůznějším peripetiím stále stojí a její příběh dosud nebyl zapomenut, ba právě naopak: má své pokračování. Jen jedno se už asi nedozvíme - jak voněl čaj podávaný u paní Anny.

 

  


Zpět na přehled

Nahoru