Lucie Bílá má novou desku

Album jako krásně posmutnělý obraz

Lucie Bílá se zvládá za deset minut převtělit z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu na koncertě Arakainu. Prý stačí změnit kostým a už se to hraje úplně samo, říká se smíchem. O to víc nyní překvapila vážným, šansonově laděným albem Modi, které právě vydal Supraphon.

Proč se nové album jmenuje Modi?

Když jsem začala přemýšlet o nové desce, tak mě napadla dvě jména, s nimiž jsem ji chtěla udělat - Petr Malásek a Pavel Vrba. Začali jsme tvořit a vznikla řada krásných věcí. Jedna však byla naprosto výjimečná, a to nádherná báseň Pavla Vrby Modi a její nádherné zhudebnění Petrem Maláskem. Modi je písnička o malíři Modiglianim, který měl krátkej a hodně pohnutej život, a jeho těhotná partnerka po jeho smrti spáchala sebevraždu. Je to její zpověď – těžká a hluboká, zároveň krásná a něžná.

Modigliani vás zřejmě inspiroval k rozhodnutí, že i přebal desky bude působit jako obraz.

Hledala jsem fotografa, který by udělal fotky takové, aby vypadaly jako namalovaný obraz – a s výsledkem jsem moc spokojená. Pavel Hejný mi přinesl přesně to, co jsem očekávala.

Jaký máte vztah k výtvarnému umění?

Sama umím namalovat akorát Ferdu mravence, ale nechávám obrazy na sebe ráda působit. S Modiglianim jsem se seznámila až díky té písni – jeho obrazy, ani jeho osud jsem neznala. Tu písničku jsem ale nezpívala jen plná bolesti z toho příběhu, ale i z odchodu Pavla Vrby – to je pro mě velká ztráta. Bez takového autora jsme my zpěváci poloviční.

Prý jste s Pavlem Vrbou strávila jeho poslední léto.

Před dvěma lety jsme spolu udělali krásnou vánoční desku Bílé Vánoce, které se prodalo skoro 100 000 kusů. Byl to nevídaný úspěch, devíti platinové vánoční CD, a já po Pavlovi chtěla ještě něco nevánočního. Přála jsem si znovu spojit hudební srdce Petra Maláska a moudro Pavla Vrby, a tak jsem mu nosila písničky a od něj si zas brala básničky. Jako první otextoval písničku Co do jména, kterou přinesl René Rypar – mimochodem moc šikovný autor, se kterým jsem se poznala při natáčení pohádky V peřině. Dva texty už Pavel dopsat nestihl, ale zastoupil ho Václav Kopta.

Své fanoušky možná překvapíte smutnějším, až baladickým tónem. Znamená to, že Lucie Bílá už je „velká holka“ a „zvážněla“?

Je fakt, že člověk je už „velkej“ a jak prochází různými zkouškami, tak o nich také přemýšlí, a najednou i sdělení, které chce poslat dál, může mít hlubší podtext. Nejsem člověk, kterej by se chtěl jenom smát, někdy chci taky brečet, ale hlavně nechci nudit!

S výběrem písní vám pomáhal váš producent Petr Malásek, ale také Jaro Slávik. Jak to měli rozdělené?

O Jaro Slávikovi jsem věděla, že má kontakty v zahraničí, a tak jsem ho poprosila, aby mi přinesl něco ze světa.

A přinesl například skladbu Guye Ereze a Adama Cohena Světlo zas uvidíš, kterou tipuji na hit. A která je vaším favoritem?

Jako první jsme poslali do rádií singl Jsem tvůj tichý pacient. Ale z čeho bude hit, to těžko říct. Vzpomínám si, že třeba Troubu jsem nikdy na koncertech nezpívala; použila jsem ji pouze v muzikálu Láska je láska, který jsme uváděli v divadle Ta Fantastika – a stejně si svou cestu prorazila. Nebo písnička Útěk z roku 1992, která se hraje pořád – zrovna u ní mě nenapadlo, že se stane hitem.

Na desce se podíleli ještě další autoři – Dalibor Cidlinský a překvapivě dvěma opusy Radoslav Banga alias Gipsy.

Když už jsme měli celé CD s mojí kapelou nahrané, tak najednou přišel Gipsy a řekl „Hele, tady něco mám“ – a nabídl dvě písně. A ony nám tak krásně zapadly do toho konceptu, daly mu ještě další barvy, vnesly trochu víc radosti.

A pak, že je něco na světě náhoda. I když zrovna vaše nová knížka se jmenuje Život je jen náhoda. 

Jmenuje se tak proto, že končí fotografiemi z Českého lva, kterého jsem uváděla začátkem března a tu slavnou Ježkovu písničku jsem tam zazpívala. Jinak mám pocit, že nahoře je všechno naplánované – a nic náhoda není.

Spíš než o knihu jde o jakési fotoalbum, které zachycuje, co se za uplynulý rok u Lucie Bílé přihodilo a co všechno stihla.

Před rokem jsme s fotografem Lukášem Fronkem udělali podobnou a lidem se na ní právě líbilo, že mapovala celý rok a že si v ní mohli připomínat, kde mě viděli nebo slyšeli. A já díky Lukášovým fotkám můžu předchozí den hodit za hlavu a těšit se na další.

Jste pořád hrozně pilná. Nedávno měl premiéru muzikál Aida, v němž zpíváte princeznu Amneris, teď zas máte před sebou turné s kapelou s vánočními koncerty.

Madonna si může dovolit jedno turné do roka, ale já musím pracovat pořád….Naštěstí mě to moc baví. A až mě jednou lidi nebudou chtít, tak ztichnu.