Také se vám už někdy stalo, že jste si najednou nebyli jistí, s kým že to vlastně žijete? Nedávno jsem na moment zapochybovala, jestli doma nemám místo Kovaříka Růžičku
Fejeton
Mám snad doma Růžičku?
Také se vám už někdy stalo, že jste si najednou nebyli jistí, s kým že to vlastně žijete? Nedávno jsem na moment zapochybovala, jestli doma nemám místo Kovaříka Růžičku.
Jednou k večeru manželovi zazvonil mobil. Chvíli do něj mluvil, odpovídal na jakési otázky a znělo to nějak divně. I když mě už dávno ve škole učili, že poslouchat cizí hovory se nemá, znáte to. Ženská je vždycky tak trochu zvědavá a hlavně pozná tón, ano, ten zvláštní tón mužova hlasu, kterým běžně nemluví. Odbýval zkrátka nějakou ženskou s tím, že neví, kdo ho volá a proč, a hovor celkem rychle ukončil. Dělala jsem, že mě to vůbec nezajímá a snad bych na to za chvilku i zapomněla, jenže mobil zazvonil za pět minut znovu. Byla to tatáž osoba. Tentokrát zněl hlas mého muže příkřeji a dokonce vyřkl větu: „Ale já jsem ženatý!“ a pak zavěsil. Tak to už jsem nevydržela a optala se ho, kdo volal.
„Nějaká ženská, chtěla se seznámit.“
„Jak seznámit?“
„No asi to byl nějaký omyl.“
„Ty ji neznáš?“
„V životě jsem ji neslyšel, ale takových už mi volalo v poslední době několik.“
„Jak v poslední době? To je trochu zvláštní, nemyslíš? A všechny se chtěly seznámit?“
„No jo, máš pravdu, to je fakt nějaký divný,“ zkonstatoval můj muž, který evidentně těmhle věcem nepřikládá žádný význam. Zato mě to začalo zajímat. Půjčila jsem si jeho mobil a ze svého telefonu vytočila poslední přijaté číslo. Na druhém konci se ozval podrážděný ženský hlas: „Prosim.“
Začala jsem té paní vysvětlovat, že volám od muže, s nímž se právě chtěla seznámit, ale že se na ni vůbec nezlobím, že můj muž za to opravdu stojí, akorát že je zadaný. A poprosila jsem ji, aby mi laskavě řekla, jak se k jeho číslu dostala. „No přece přes seznamku,“ řekla rázně. Pak mi o poznání vlídněji sdělila adresu oné agentury a ještě se zeptala, jestli můj muž opravdu není Růžička, trenér, 172 cm vysoký, který hledá ženu nad pětatřicet let, jakékoliv výšky. „Měla jsem na něj připravenou otázku, jestli hledá žirafu, když je výška neomezená,“ pokusila se ještě o žert a já jí zato vyjádřila své pochopení, že to nemá vůbec jednoduché a že se určitě svého Růžičky jednou dobere.
Druhý den jsem nedočkavě vytočila číslo seznamky. Celkem vlídná pracovnice nebyla nijak zaskočena tím, že volám. Zřejmě už totiž našla na záznamníku rozčilený vzkaz vdavekchtivé paní, a tak se mi začala nejprve omlouvat, že její agentura nabízí mého muže, aniž by o to stál. Pak mi ochotně vylíčila, že pan Růžička si u nich zadával inzerát osobně, že je to pán kolem šedesátky, s knírem, a že je u nich klientem již opakovaně. Jen jedno zůstalo neobjasněno: číslo jeho mobilu je shodné s mým mužem. Zřejmě je to všechno jen otázka chybného zadání a seznamka si se svým klientem vše vyjasní. Docela dobře si ale umím představit, co takový drobný omyl může v některé divočejší rodině způsobit. Záleží na nátuře. Můj muž, jak je vidno, přijímá dámské hovory, aniž by ho to jakkoli vyvádělo z míry a nebýt toho, že jsem se u jednoho z nich náhodou ocitla, čekal by pan Růžička na své potenciální partnerky marně. Otázkou ovšem zůstává, proč je u agentury již opakovaně. Možná, že z nervozity pokaždé nadiktuje jiné číslo mobilu, než jaké ve skutečnosti vlastní. Tomu se ovšem už pak říká osud.