Také jste si někdy koupili kompilát?
Víte, jak se odliší poctivá životopisná kniha o nějakém umělci od nepoctivé? A zajímá vás to, když vejdete do knihkupectví?
Také jste si někdy koupili kompilát?
Víte, jak se odliší poctivá životopisná kniha o nějakém umělci od nepoctivé? A zajímá vás to, když vejdete do knihkupectví?
Ono je to podobné jako s jakýmkoli jiným zbožím. Něco se tváří jako značkové zboží, ale přitom je to jen napodobenina. Má to podobnou nášivku, ale třeba po dvou vypráních zjistíte, že se tričko roztáhlo, nebo naopak srazilo, že barva na něm vybledla a že takový nákup vlastně za tu úsporu ani nestál.
Když máte nějakého svého oblíbeného herce a z regálu v knihkupectví se na vás bude smát jeho přívětivá tvář, lehce podlehnete jeho vábení. Co a jak o něm je napsáno uvnitř, to odhalíte až ve chvíli, kdy si najdete čas se do knížky začíst. Některé věci by vám ale měly být podezřelé už v momentě, kdy knihu prvně vezmete do ruky. Začíná to už u jména autora. Víte, že jsou jména, která ve skutečnosti vůbec neexistují? Přesněji, která slouží jen jako krycí pseudonym pro jinou osobu? Autor kompilátu chce totiž někdy zůstat v anonymitě. Sedí si v teple svého pokoje a tam po večerech smolí „zaručené pravdy“ o umělci, kterého na vlastní oči nikdy neviděl, nemluvil ani s nikým z jeho okolí, ale prostě si stáhl rozhovory a další články o něm z internetu, případně zašel do knihovny a tam vylovil něco z dob, kdy počítače ještě neexistovaly. To všechno si pěkně nasyslil a vytvořil z toho dílo. Nakladatel je nakonec spokojený (to samozřejmě nemluvím o všech), dá tvůrci nějaký ten honorář, ale ne nijak ohromující, protože s tím nebylo zas tolik práce, a pak čeká, kolik lidiček se chytí na špek. Dá knize pěkně barevný kabátek v podobě dobře viditelného přebalu, a když ho ještě v knihkupectví vystaví na nepřehlédnutelném místě, je zaděláno na „úspěch“.
Zatím v jiném pokoji na druhém konci města sedí poctivý autor, jehož jméno si můžete ověřit, nebo dokonce znáte i jeho tvář, případně i jeho životopis, a ten po večerech také píše. Pěkně se u toho zapotí. Nejdřív oběhne všechny umělcovy příbuzné a známé, nahraje si jejich zpovědi, přepíše je, pak je s nimi ještě konzultuje, a když všechno po delší době nashromáždí, začne pomalu a důkladně svůj materiál zpracovávat. Nakladatel je netrpělivý, autora musí opakovaně urgovat, kdy už to odevzdá, ale ten vzdychá, heká a omlouvá se, že ještě přece musí ověřit ten či onen fakt, aby si nakonec s knížkou neuřízl ostudu. Také je opatrný s citacemi, uvádí všechny zdroje, z nichž čerpal, vybírá pečlivě fotografie, radí se s kdekým a pak mu také hodně záleží na výsledné grafické podobě knihy. Zkrátka, tenhle poctivec vlastně dělá problémy a hrozně zdržuje. Jen jedno může slíbit: že jeho kniha je dělaná s tím nejlepším vědomím a svědomím a že do ní dal hodně vlastní energie. Možná se bude prodávat pomalu a delší dobu, ale lidé si o ní nakonec řeknou a budou ji chtít. Rychlokvašky přinesou snadný a rychlý zisk, ale mají jepičí život. Nikdo nebude volat po jejich dalším vydání. Někteří umělci se již bránit nemohou a další to většinou neudělají, protože o nějaké soudní tahanice nestojí. A je přece svoboda projevu a každý si může napsat, co chce. Jediný, kdo může být v tomhle sporu spolehlivým arbitrem, je čtenář. Bude-li kompiláty bojkotovat, nebudou mít šanci. Bude-li je ovšem kupovat, budou dál růst jako houby po dešti.