Nacházíte se zde: Úvod Texty Fejetony Týdny v tichém domě

Týdny v tichém domě

20. 5. 2017

Sousedka seděla v oné místnůstce, kde vykonávala svou základní potřebu a nad sebou přitom držela roztažené paraple.

Sousedka seděla v oné místnůstce, kde vykonávala svou základní potřebu a nad sebou přitom držela roztažené paraple.

Tento výjev z našeho starého tichého domu uprostřed Prahy jsem bohužel neměla možnost vidět na vlastní oči, leč vyprávěla mi o něm velmi barvitě. V této choulostivé situaci se sousedka ocitala po řadu týdnů, kdy nad ní o patro výš pracovali šikovní zahraniční dělníci. Vrtali tak dlouho do zdi, až se provrtali do stropu jejího záchodu a dívali se odtud rovnou do záchodové mísy. Po sousedčině upozornění, že tam nemají co pohledávat, se pokoušeli díru ve stropě ucpat, ale při dalším vrtání byli opět tam, kde předtím - tedy - odpusťte mi to slovo, ale musím ho vzhledem k jeho výstižné dvojsmyslnosti použít - v hajzlu. 

Několikrát se stali nechtěnými svědky vykonávání malých i velkých potřeb celé čtyřčlenné rodiny, ušlechtilého perského kocoura z toho nevyjímaje, takže vlastně pětičlenné. Naštěstí někoho z těch nebožáků, kteří se zcela nedobrovolně stali účastníky ostré reality show, nakonec napadlo, že se přitom bude schovávat pod deštník.

V tom tichém domě, kde se povětšinu času nic mimořádného nedělo, se už mnoho týdnů vrtá, kope, bourá a lomozí a to všechno kvůli novým přistěhovalcům, kteří jako by přišli z jiné planety. Zatímco starousedlíkům vyhovují staré zdi i podlahy, ti noví si ze secesních příbytků vytvářejí minimalistické byty, jaké znají z novostaveb. Dům přitom krvácí a trpí a jeho obyvatelé s ním.

Po vleklých martýriích mohla sousedka jednoho dne konečně zaklapnout deštník a navrátit ho jeho původnímu účelu, neboť průhled k ní byl zacementován, ale zanedlouho ji čekalo vymýšlení dalších opatření pro přežití. A sice v momentě, kdy si novousedlík nechal položit luxusní dřevěné podlahy s moderní izolací, která zvuky netlumí, ba právě naopak, snad ještě zesiluje. Z jeho bytu je slyšet každé našlápnutí a každé slovo, a tak by sousedka mohla podávat poměrně podrobnou zprávu o tom, co dotyčný dělá. Škoda, že se tam neusídlil nějaký mezinárodně hledaný zločinec, neb by si sousedku začala hýčkat alespoň FBI a za její detektivní služby by jí třeba i zaplatila. Jelikož je ale nový obyvatel patrně jinak bezúhonný, nikoho informace o tom, jak přechází z kuchyně do pokoje, nějak převratně nezajímají. Nejmíň pak sousedčina ušlechtilého kocoura, který byl zvyklý na svůj klid v ušáku a nyní prý jeví známky neurózy. Celá rodina si pořídila špunty do uší a před usnutím polyká prášky na spaní, ale neradi by tak postupovali věčně.

Týdny v tichém domě ubíhají nezvykle hlučně, sbíječky sbíjejí v dalším bytě a já si marně lámu hlavu, co by tomu řekl Jan Neruda. Měl přece obrovské zkušenosti. Ale jak ho znám, sedl by ke kamnům v hospodě U Ježíška a napsal by o tom povídku, tentokrát ovšem novoměstskou.  

Zpět na přehled

Nahoru