Nacházíte se zde: Úvod Texty Herci Antonie Nedošinská

Antonie Nedošinská

20. 5. 2017

Nejlepší filmová maminka


Kdybychom vypsali soutěž o nejoblíbenější maminku českého filmu, je dost pravděpodobné, že by ji vyhrála Antonie Nedošinská.

Nejlepší filmová maminka

Kdybychom vypsali soutěž o nejoblíbenější maminku českého filmu, je dost pravděpodobné, že by ji vyhrála Antonie Nedošinská.

Hned na začátku poodhalíme jedno drobné tajemství. Hereččino příjmení se píše někdy s krátkým, jindy zase s dlouhým "i". Jelikož se její manžel jmenoval Jiří Nedošinský, v civilním životě používala "i" krátké, zatímco v uměleckém dlouhé. Zůstaňme v tomto článku u verze krátké.

Mnohem větším tajemstvím je, že Antonie Nedošinská nezůstala bezdětná, jak se mnohdy uvádí. Ve skutečnosti měla dceru Jiřinku a díky ní se dočkala i narození vnoučat. Vnučku Soňu si ještě pochovala v náručí, ale zanedlouho nato, v roce 1950, zemřela.  

Švadlenka ze Smíchova

Tonička Valečková se narodila 26. června 1885 na Smíchově do rodiny dělníka Valečky, který ovšem zpíval v Hlaholu, takže měla po kom zdědit umělecké sklony. Měla tři sourozence - bratry Ferdinanda a Jindřicha a sestru Stašu (Anastázii). Energická maminka vyhlédla všem výhodná zaměstnání - u Toničky rozhodla, že se vyučí švadlenkou. Dívka ji sice poslechla, ale tajně přitom brala herecké hodiny u Karla Želenského a nakonec utekla k divadlu. Prošla několika kočovnými soubory a na jedné ze štací se potkala se svým budoucím mužem Jiřím. Byl totiž náruživý ochotník se solidním místem v bance a slečně Toničce, která ho okouzlila, navrhl: "Slečno, když si mě vezmete, nebudete muset hrát divadlo." "Ale já musím hrát," odpověděla mu. A tak se Jiří z lásky k ní vzdal jistoty a upsal se také divadlu. Strádání kočujících herců časem vyměnili za angažmá ve Švandově divadle a dokonce se jim podařilo pronajmout si byt hned naproti, aby to neměli do práce daleko. Díky Švandovu divadlu, tedy jeho řediteli Antonínu Fenclovi, se také brzy dostali k filmování. V roce 1916 režíroval komedii Zlaté srdéčko a Antonie, již provdaná Nedošinská, si v ní poprvé zahrála matinku. Natáčelo se na dvoře divadla, kam zřízenci vynesli kulisy měšťanského pokoje a z pavlačí okolních domů je pozorovali zvědaví diváci.

Jiří si zahrál o pouhý rok později plavčíka Maňase ve filmu Pražští adamité. Víc než jako herec byl ovšem známý jako manžel od paní Nedošinské. Úspěšnější byl jako divadelní režisér. Byl první, kdo rozpoznal talent začínající herečky Anny Ondrákové, z níž se posléze stala hvězda evropské kinematografie. Jiřímu bohužel nebyl vyměřen dlouhý čas, zemřel ve 43 letech a zbyla po něm osmatřicetiletá vdova Tonička a třináctiletá dcera Jiřinka.

Hlavně nezhubnout!

Antonie se už nikdy nevdala a tím víc se upnula na svou dceru a dcera na ni. Vznikl velmi silný vztah, který nemohlo nic zpřetrhat. Malá Jiřinka se dokonce několikrát ocitla na jevišti Švandova divadla a zahrála si i Malého lorda. Když byla starší, stala se důvěrnou matčinou společnicí, účastnila se jejích rozmluv se slavnými přítelkyněmi, mezi nimiž nechyběla Olga Scheinpflugová nebo Růžena Nasková, prožívala s matkou její úspěchy i prohry. Když dostala v roce 1928 nabídku do Národního divadla, považovala to za osudovou příležitost. Jenže právě tam zažila od některých kolegů projevy závisti a pokryteckého pohrdání - kvůli své účasti v tzv. pokleslých filmech, v nichž by si možná sami rádi zahráli. 

Pro Antonii však bylo filmování důležitým zdrojem obživy a kromě toho jí získávalo nesmírnou oblibu a popularitu u diváků, kteří její hodné a laskavé, ale i rázné a výřečné manželky, matinky, hospodyně, domovnice, hokynářky a bytné doslova milovali. Důležité přitom nebyly jen její herecké schopnosti, ale i kyprá postava - proto jí producenti přímo ve smlouvě nařizovali, že v žádném případě nesmí zhubnout. Naštěstí byla i dobrá kuchařka - její dcera prý ještě po letech vzpomínala na zajíce na smetaně či na úžasné karbanátky z trojího masa a speciálního koření.

Nejeden filmový divák si mohl myslet, že Nedošinská má snad milence. Objevovala se totiž velmi často po boku Theodora Pištěka většinou jako jeho manželka. Jejich prvním společným filmem se stala v roce 1921 veselohra Děvčata, vdávejte se!, posledním pak v roce 1947 Čapkovy povídky. Ve skutečnosti se Pištěk v roce 1930 ve svých 35 letech oženil s jednadvacetiletou herečkou Máňou Ženíškovou, která se kvůli němu vzdala vlastní slibné kariéry, a s Toničkou byli jen skvěle sehranými partnery. Není divu, že zvítězili před časem v anketě České televize o nejoblíbenější filmový pár století!

Dobrovolný odchod

V roce 1940 teprve pětapadesátiletá Antonie opustila Národní divadlo, o rok později přestala i s filmováním. Oficiálně své rozhodnutí zdůvodnila zdravotními potížemi - měla nemocné srdce a pravidelně jezdila na léčebné pobyty do Poděbrad - ale byly tu i důvody jiné. Nespokojenost s podřadnými rolemi ve Zlaté kapličce a obavy z nátlaku německých producentů, kteří příliš stáli o to, aby se objevovala ve filmech říšskoněmecké společnosti Pragfilm. Říkalo se, že je nejoblíbenější českou herečkou K. H Franka a to bylo pro Antonii dostatečným varováním.

V té době už byla její dcera Jiřinka šťastně vdaná za Jana Češku, technického úředníka z Waltrovky, s nímž se znala od dob, kdy spolu chodili do tanečních. Antonie jejich štěstí přála, a tak pronajala krásný byt na Karlově náměstí, který zabíral celé patro, a všichni se do něj přestěhovali. Jenže pak Prahu obsadili nacisté a byt si vyhlídli pro jakéhosi důstojníka. A tak se zas vrátili na Smíchov. Tady se manželům Češkovým v roce 1945 narodil syn Ivan a v roce 1949 Sonička. Antonie se rok po válce spolu s Theodorem Pištěkem dočkala symbolického uznání - byli jedinými herci mezi 15 průkopníky české kinematografie, k jejímž padesátinám obdrželi pamětní diplomy od ministra Václava Kopeckého.

 

boxík:

Překvapení od Matky Kráčmerky

Drobnou kabelku, kterou si přinesla Soňa Šálková na focení, kdysi vyšívala její slavná babička. Ruční práce ji zřejmě uklidňovaly a navíc krátily dlouhé chvíle čekání během filmování.

Soňa, původní profesí překladatelka a tlumočnice, v současné době působící v bankovním sektoru, nemá na babičku žádnou vzpomínku, zato o ní slyšela tak často vyprávět svou maminku, ale tehdy ji to bohužel moc nezajímalo. "Zvlášť v pubertě jsem odmítala poslouchat chvalozpěvy na babičku. Myslím, že si ji maminka v průběhu času zidealizovala, i když věřím, že si spolu moc rozuměly. Dneska bych ovšem ráda naslouchala všem těm historkám ze života slavných osobností. Škoda, že je maminka, která měla literární talent a v mládí psala povídky, nezaznamenala," přiznává paní Soňa.

Prvních deset let žila s rodiči v bytě v Holečkově ulici, v němž předtím bydleli i s babičkou. "Pro několik generací našeho rodu je osudným místem Smíchov. Žila tu už prababička s pradědečkem, kteří se starali o mou maminku, když byla malá. Měli byt přímo v objektu Neubertovy tiskárny v Grafické ulici, kde dědeček pracoval jako truhlář. Na Smíchov jsem se také vrátila se svým mužem po letech strávených v emigraci. A Švandovo divadlo? To mi stále připomíná babiččiny nejkrásnější divadelní role, jak mi o nich maminka vyprávěla.

Moje maminka byla nadaná žákyně, studovala gymnázium, ale když zemřel Jiří Nedošinský, musela ze školy odejít. Babička se bála, že by její studia finančně neutáhla. Sotva ji ale přihlásila na obchodní akademii, začalo se jí dařit a šla z role do role. Přetsože babička natočila tolik filmů (bylo jich nejméně 80), nedá se mluvit o tom, že by ji filmoví producenti zahrnuli bohatstvím. Rozhodně se ale moje maminka s babičkou neměly špatně. Nechaly si postavit dřevěnou chatičku na Berounce, kam se někdy přes den zajely opalovat a večer se zase vlakem nebo taxíkem vrátily zpátky. Hodně peněz dávala babička do kostýmů, které si pro svou nekonfekční postavu musela nechat šít, a pěkně oblékala i dceru. Občas si udělaly radost a koupily si obraz, který se jim líbil, menší starožitnost nebo šperk. Babička kromě toho pilně háčkovala a vyšívala ubrusy, dečky a gobelíny. Proto si jako dítě pamatuji přeplněný byt - byla v něm spousta věcí po babičce a mí rodiče všechny památky úzkostlivě schraňovali."

První film s babičkou viděla Soňa paradoxně až v roce 1999 po svém návratu ze zahraničí. Byla to Matka Kráčmerka, v níž Nedošinská hrála hlavní roli. "Tam je scéna losování a já najednou zůstala úplně u vytržení. Spatřila jsem svoje rodiče zamlada, jak sedí v první řadě jako statisté. Ten zážitek byl o to silnější, že v té době už nežili!"     

 

boxík:

V čem jste ji mohli vidět?

Fidlovačka (Mastílková)

Vdavky Nanynky Kulichovy (domovnice Kulichová)

Dobrý voják Švejk (paní Mullerová)

Matka Kráčmerka (titulní role)

Velbloud uchem jehly (Aloisie Peštová)

Otec Kondelík a ženich Vejvara (Bety Kondelíková)

Cech panen kutnohorských (rychtářka Vodňanská)

Madla zpívá Evropě (hospodyně Nána)

Hotel Modrá hvězda(majitelka hotelu Fafejtová)

 

 

 


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru