Zapomenutá oběť Anna Letenská
Byla prý stejně dobrá v dramatických i komických rolích. A byla s ní ohromná legrace. Jediná česká herečka, popravená nacisty.
Zapomenutá oběť Anna Letenská
Byla prý stejně dobrá v dramatických i komických rolích. A byla s ní ohromná legrace. Jediná česká herečka, popravená nacisty.
Pouhých pár kroků od Vinohradského divadla má dnes svou ulici a přímo v divadle, kde byla v angažmá poslední tři roky svého života, je její bysta. Chodívala si k ní ještě v padesátých letech povídat její maminka Marie Svobodová. Anna Letenská se stala stejně jako Karel Hašler obětí nacismu. U nás se na ni málem zapomnělo, ale nedávno přijely zahraniční filmové štáby a pídily se po jejích stopách. O nadané komičce s tragickým osudem vzniká dokumentární film.
Maminka Marie
Málokdo už dnes ví, že oba rodiče Anny Letenské byli herci. Maminka Marie Pavlová, provdaná Svobodová, dokonce zažila svůj umělecký vrchol v osmdesáti letech, když byla v roce 1952 oceněna zlatou medailí na Divadelní Žatvě za roli Barbory Vejrové v Jiráskově Samotě a posléze pozvána na hostování do Národního divadla ve stém představení Vojnarky. Pro herečku, která většinu života strávila u kočovných divadelních společností v nuzných podmínkách a za nízký honorář, to byl skutečný svátek. Když přijela do Prahy, její první kroky vedly k bystě dcery Andy, jak jí říkala. „Holka, můžeš na mě být hrdá,“ zašeptala jí potichu a jen mámy vědí, jak moc jí bylo líto, že tu slávu s ní dcera nemůže zažít.
Marie se provdala za herce a režiséra Oldřicha Svobodu v únoru 1896 a měli spolu celkem šest dětí (mohlo jich být dokonce sedm, ale Zdeneček zemřel jako půlroční na zápal plic poté, kdy putovali na novou štaci a po cestě promokli). Všechny byly umělecky nadané, a táhlo je to k divadlu s výjimkou jediné dcery Heleny, která se stala učitelkou. Nejvyššího věku se dožila třetí dcera Růžena (narozená 1899), která se provdala za herce Kamila Nováka a zemřela až v roce 1984. Začínala dětskými rolemi, později hrála v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Kladně i se svým mužem.
Anna se narodila manželům Svobodovým v roce 1904. V neděli ještě její maminka hrála Kříž u potoka a v pondělí ráno byla Anda na světě. „Její křtiny, to byla jedna z nejradostnějších událostí v mém životě,“ řekla kdysi Marie Svobodová. „Herci jí zpívali na cestu do kostela a dali jí do vínku veselou povahu.“
Dcera Anna
Anna měla komedianství v krvi už odmalička. Sotva čtyřletá se prý chopila krabice se šminkami, pomalovala si obličej a bavila společnost. V jednadvaceti se provdala za herce a zpěváka Ludvíka Letenského, který se ovšem původně jmenoval Hrdlička. Když spolu hráli v jedné kočovné společnosti, kde se shodou náhod ocitli ještě další herci podobných „ptačích“ jmen, ředitel nechtěl mít spolek ptáků a Ludvíkovi doporučil, aby si dal pseudonym. Ludvík nevěděl, jaký, a tak se ho ředitel zeptal: „Odkud pocházíte? „ „Z Letné.“ „No vidíte, tak budete Letenský.“ V červenci 1925 se Anně narodil syn Jiří. Mezitím prošla divadly v Olomouci, Bratislavě, v pražském Varieté a v roce 1939 získala vysněné angažmá na Vinohradech. Přes své mládí dostávala hlavně role „starých komických“ a měla s nimi velký úspěch.
S Letenským se rozešla, zůstali ale přáteli. Nevyhovovalo jí zřejmě, že bývalý herec dal přednost usedlejšímu stylu života a otevřel si v Praze na Poříčí půjčovnu divadelních kostýmů. V říjnu 1941 se vdala znovu, za architekta Vladislava Čalouna, jinak prokuristu jakési mezinárodní firmy, a pořídili si krásný byt v Soukenické ulici. Možná jen tušila, že její muž pracuje pro odboj. Možná věděla víc. Každopádně po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha nechala u sebe přespat Františku, manželku lékaře MUDr. Břetislava Lyčky, který ošetřil jednomu z atentátníků, Janu Kubišovi, poraněné oko. Hned následující den byla Františka zatčena na Wilsonově nádraží… Pak zatkli i Čalouna. Anna zrovna měla roztočený film a každé ráno ji auto vozilo na natáčení do hostivařských ateliérů. Po cestě prosila šoféra, aby zastavil u Pečkárny. Nesla svému muži vyprané prádlo… Mezitím jí dali – zřejmě z „preventivních důvodů“ - výpověď z Vinohradského divadla, ale hned ji přijali v holešovické Uranii. Gestapo však už na ni číhalo. 3. září 1942 ji komisař Müller spolu s agentem gestapa Adolfem Řepou zatkl přímo v Petschkově paláci, nechal převézt do Terezína a v říjnu do Mauthausenu, kde byla 24. 10. 1942 popravena.
Díky za loutky
Vypovídá synovec Anny Letenské, Ivan Pilný:
„Bylo mi devět, když se to s Andulou stalo. S rodiči jsme bydleli ve Vysokém Mýtě, kde moje maminka, Marie Pilná, rozená Svobodová, hrála v ochotnickém divadelním spolku Šembera a já tam už jako čtyřletý hrál holku! Teta za námi občas jezdila, ochotníci hráli divadlo i v létě na plovárně, byla tam úžasná atmosféra. Pak dostal tatínek nabídku na práci v Praze a stěhovali jsme se s ním. V té době jsme se s Andulou vídali často. Vždycky s ní byla velká legrace. Naučila mě jednu košilatou písničku o jeptišce, a když jsem ji před někým zazpíval, dala mi za to odměnu. Byl jsem k tomu ochotný kdykoli…. Jednou jsem ležel s příušnicemi, byla neděle a v rádiu měli od 14 hodin vysílat Pučálkovic Aminu, v níž Andula hrála. Hodinu předtím k nám dorazila s manželem, něco mi přinesli a pak mi řekla: ‚Poslouchej rádio, dneska budu hrát jen pro tebe!‘
Díky ní jsem se dostal k loutkovému divadlu. Když mi bylo sedm, pořídila mi první, malinké. Druhé už mělo soustruhované loutky a třetí mělo loutky sádrové, na nitích. Každou neděli jsme hráli s bráchou – i pro židovské děti. Nejdřív u nás v předsíni viselo šestnáct kabátků s hvězdami, pak postupně ubývaly. Poslední představení navštívily už jen dvě sestry – a v pondělí šly do transportu.“
Ivan Pilný loutky neopustil ani jako dospělý – byl v angažmá u Skupy, pak v pražském Dětském domě, ve Středočeském loutkovém divadle na Kladně a 30 let působil v Malém divadle v Českých Budějovicích – jako dramaturg, režisér a 16 let jako ředitel.
Byla jsem Anně podobná
Vypovídá první žena Jiřího Letenského, Naděžda Letenská:
„Se synem Anny Letenské Jiřím jsem se seznámila těsně po válce v divadle v Českých Budějovicích. Šli jsme pak spolu do angažmá v Opavě, pak do Těšína a do Beskydského divadla. Byla to láska a šest let krásného manželství. Je symbolické, že jsme se brali v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se za heydrichiády ukrývali parašutisté, ale vybrala jsem ho hlavně proto, že jsem pravoslavného vyznání. Jiří byl velmi nadaný, ale celý svůj talent rozházel po pětnících pro mnoho dalších zájmů. Byl celkem asi pětkrát ženatý… Jednou za námi přijel tchán, Ludvík Letenský, do divadla v Novém Jičíně, kde jsem hrála Káťu v Ostrovského Bouři, kterou mimochodem hrála kdysi Anna Letenská ve Vinohradském divadle. Měla jsem tam v šatně vystavenou svou fotku a on myslel, že je to Anna. Myslím, že jsem jí byla hodně podobná.“
Naděžda Letenská byla od roku 1951 v angažmá v divadle v Ostravě, znovu se vdala a v Ostravě žije dodnes. Jiří Letenský měl dvě dcery - z třetího manželství s Evou Matalovou. Dožil se 76 let.
Přijdu hned
Hubatou a energickou domovnici v komedii Otakara Vávry Přijdu hned začala Anna Letenská natáčet v nejtěžším období svého života, v době heydrichiády. Zvládla ji skvěle. Jen o pauzách mezi sekvencemi seděla s hlavou v dlaních a myslela na svého muže. Byl to pravděpodobně producent Miloš Havel, kdo se na gestapu přimluvil, aby herečku nechali film dotočit a pak ji teprve zatkli. Premiéry svého posledního filmu se nedočkala, ale diváci v kině se prý hodně smáli... Její osud inspiroval Norberta Frýda k napsání novely Kat nepočká, podle níž natočil v roce 1971 František Filip televizní film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Frýd ale prý skutečnou povahu Letenské nevystihl. Pamětníci se shodují, že byla neobyčejně laskavá, velmi hodná a moudrá žena.
Proč zbylo jen pár fotek?
Marie Svobodová, maminka Anny Letenské, netušila až do konce války, že byla její milovaná dcera popravená. Rodina to před ní tajila – báli se, že by tu zprávu neunesla. Musela v životě vydržet hodně. Harcování po štacích, věčnou starost o děti, ztrátu manžela, ale také bombardování Českých Budějovic 23. března 1945. Z patrového rodinného domu, kde žila s dcerou Helenou, zbyly jen sutiny. V nich zůstala i většina fotografií. Přesto Ivan Pilný uchovává pár snímků, které se našly v troskách. Na jednom jsou všichni kluci z rodiny – od nejstaršího Jiřího Letenského až po Petra Turka, syna Heleny. Na jiném je Andula na lehátku na koupališti a chová na klíně malého Ivana Pilného. Třetí, bohužel hodně nekvalitní snímek, zachycuje Jiřího Letenského s jeho starší dcerou Zuzanou...
Pro pamětníky
V letech 1937 až 1942 hrála Anna Letenská v 25 filmech, mj.:
Kříž u potoka (děvečka)
Umlčené rty (teta Tonička)
Pelikán má alibi (sousedka)
Čekanky (Marie)
Babička (správcová)
Z českých mlýnů (služebná Anežka)
Valentin Dobrotivý (žena zřízence Biebra)
Ryba na suchu (paní Kučerová)
Městečko na dlani (Marie)
Minulost Jany Kosinové (Sutnarova žena)
