Čínská restaurace
20. 5. 2017
Z historie ženského časopisu Vlasta
20. 5. 2017
Neuvěřitelný příběh básnířky Honzy
20. 5. 2017
Nacházíte se zde: Úvod Texty Zajímavosti Kostýmy z Vinohradského divadla
Vilma Mottlová s láskou pečuje o dámskou garderóbu Vinohradského divadla
Příběhy slavných kostýmů
Hrály služky i kněžny, sklízely aplaus publika a teď jejich šaty visí ve skladu dámských kostýmů. Všechny herečky Vinohradského divadla prošly pod rukama Vilemíny Mottlové.
„Všechno jsou to moje holky,“ říká láskyplně a má nač vzpomínat. V divadle totiž pracuje 53 let a je jí o rovných 30 let víc. Vilemínu Mottlovou herečky oslovují Vilmo, Vilmičko, Jiřina Jirásková také Viluško nebo Vilémo a Daniela Kolářová jí občas říká Dvacítka (to proto, že je stále duchem mladá).
Jako v Jiříkově vidění
Do Vinohradského divadla nastoupila Vilma, která pochází z valašských Velkých Karlovic, původně na měsíční záskok za garderobiérku, která si zlomila nohu. „Byla jsem jako v Jiříkově vidění. Do té doby jsem nikdy v divadle nebyla a najednou jsem se ocitla rovnou mezi hvězdami,“ říká s úsměvem. Sešla se tu tehdy s mladinkou Jiřinou Jiráskovou, Ninou Popelíkovou, Antonií Hegerlíkovou, Vlastou Chramostovou, Pepíčkem Bláhou….
Divadlo se stalo její záchranou. Díky krásné práci v něm překonala rozvod s manželem, úmrtí syna…a dnes díky němu dobře zvládá stárnutí. Každé ráno přijíždí do práce už na půl šestou, vyšlape schody až do mansardy pod střechou, kde má útulnou kancelář a hlavně sklad dámských kostýmů, který spravuje. Nikde jinde nenajdete tak vzorný pořádek. Kostýmy jsou utříděné podle období – gotika, husitství, baroko, rokoko, renesance…a u každého umí Vilma říct, kdo v něm hrál. K tomu boty všech velikostí a stylů - od střevíčků na vysokých jehlách až po holínky a kozačky, většinou zhotovené přesně na míru, kabelky, deštníky a slunečníky, rukavičky a šperky.
Představení pro jeptišky
Paní Vilma se nikdy netajila se svou vírou. Ve skladu má malý ozdobený oltáříček a někdy se během dopoledne dojde pomodlit za hříšné herecké duše do kostela sv. Ludmily, který stojí hned před divadlem. Navíc jedna z jejích sester se stala jeptiškou. „Bylo to hodně dávno, to ještě byla v divadle ulička uprostřed, když jsem zašla na ředitelství a požádala o patnáct vstupenek pro jeptišky na představení o Johance z Arku. Chtěla jsem je zaplatit, ale věnovali mi je zadarmo. O přestávce jsem je vedla ke Karolínce Slunéčkové, která hrála Johanku. Nejdřív se ale musí projít přes pánské šatny a uprostřed měl šatnu Jiří Vala. Jak ho jeptišky zahlédly, naklusaly k němu a ony byl v rozpacích, že je jen v trenýrkách. „Nic si z toho nedělejte, my, když vidíme chlapa, tak jedině nahýho,“ řekla jedna z nich. Všechny totiž pracovaly ve znojemské nemocnici.“
Několikrát se Vilma ocitla i na jevišti jako „roští“, ale jistější se rozhodně cítila za oponou než před ní. Vždycky byla ráda, když ji herečky pochválily za čistě vyprané, naškrobené, navoněné a nažehlené oblečení, které mnoho let prala dokonce na valše. Dodnes ho nejraději suší na terase, která vznikla z části střechy divadla. My jsme této plochy využili k nafocení několika šatů, k nimž nám paní Vilma řekla i jejich příběh.
O každém představení si vede podrobné poznámky. Stačí říct třeba Kočka na rozpálené plechové střeše, rok 1966 a hned se dozvíte, že tam tehdy například Karolína Slunéčková měla na sobě: šaty zelené, hedvábné, zdobené korálky, kombiné černé, čistě hedvábné, korzet bílý, šaty bílé vlněné, plášť černý krajkový s volány, lodičky černé, dva prsteny, dva náramky, štrasové punčochy, náušnice štrasové a náramky tepané….
Příští rok oslaví Vinohradské divadlo sté narozeniny. Paní Vilma by si na ně ještě ráda ve svém skladu kostýmů počkala. Ostatně jednou o ní někdo prohlásil: „Ředitelé odcházejí, Mottlová zůstává.“
Foto ROBERT TICHÝ
© Copyright 2023 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů