Navštívila jsem Pavla Trávníčka, věčného prince z pohádky Tři oříšky pro Popelku, v jeho novém působišti v Maceškově paláci, kde sídlí slavné Bio Illusion. No, slavné. Ono jde spíš o zašlou slávu, neboť mladí lidé dnes chodí pouze do multiplexů anebo nechodí do kin vůbec a na to doplatilo i tohle prvorepublikové kino. Pavel je však svým způsobem dobrodruh, a protože už od roku 1998 provozuje svou vlastní divadelní společnost, rozhodl se, že tyhle prostory zkusí oživit. Bude tu hrát divadlo, promítat filmy na mobilním plátně a pořádat další kulturní akce.
Jinak jsem tak jako mnozí další obyvatelé naší republiky žila hlášením stavu vod, neb bydlím v záplavové oblasti. Zatím se mě to ještě bezprostředně nedotýká, ale když jsem viděla v televizi ty nešťastné lidičky, kteří sotva doopravili své příbytky po povodni minulé, už se na ně valí voda nová, bylo mi do breku. Co se to s tou naší přírodou děje? Já vím, zasloužíme si její pomstu za to, jak se k ní chováme...ale stejně mě to znepokojuje. Povodňové trauma má samozřejmě i své pozitivní momenty - dobrovolní hasiči jsou opět hrdinové a přátelé, kteří se zeptají třeba jen esemeskou, zda něco nepotřebuju, jsou opravdu ti praví přátelé. Hodnoty se v tyhle chvíle ujasňují.
