Je první máj, lásky čas...Chodí mi esemesky s přáním, abych se dnes líbala pod rozkvetlým stromem, což přeji samozřejmě všem i já. Přiznám se, že ač jsem se za totáče snažila ulít z prvomájového průvodu a zamířit právě s nějakým mladíkem na Petřín místo abych mávala mávátkem pod tribunou, dneska mi to skoro nějak schází. Byl by zase důvod odběhnout právě pod nějaký ten rozkvetlý strom. Ale kvůli tomu samozřejmě nechci vracet soudruhy na Letnou.
Také jste si tak oddychli, že se Kájovi Gottovi narodila holčička? K němu by snad syn ani nešel, je odjakživa hrozně na ženské. Teď zase budou titulní stránky zaplňovat zprávy o tom, jak malé Goťátko papá a spinká a jestli zavrní, když mu tatínek nad postýlkou zazpívá. Aspoň je pořád co psát. Já právě dopsala článek o Ondřeji Suchém a jeho kamarádkách a kamarádech, kteří už většinou dávno nežijí, ale patří k legendám. Pávě proto, že nezaplňují stránky bulváru, mě baví, tak jako Ondřeje bavilo navštěvovat je v 60. a v 70. letech, kdy žili téměř v ústraní a zapomenutí (myslím Hanu Vítovou, Oldřicha Nového či Věru Ferbasovou). Někdo zkrátka vždycky musí jít proti proudu času...
