V metru jsem se dnes dvakrát na trase C svezla v tzv. retro stylu. Názvy stanic mi oznamoval starý, svou barvou jaksi povědomý hlas muže, který na stanici Vyšehrad dodal \"dříve Gottwaldova, zaplaťpámbu teď už ne\".
V metru jsem se dnes dvakrát na trase C svezla v tzv. retro stylu. Názvy stanic mi oznamoval starý, svou barvou jaksi povědomý hlas muže, který na stanici Vyšehrad dodal \"dříve Gottwaldova, zaplaťpámbu teď už ne\".
Navíc do vagonu k večeru nastoupil také jakýsi senior v mírně podroušeném stavu, který začal hlasitě vykládat mladé dívce, sedící naproti němu, čemu všemu se musel za svůj dlouhý život podřídit, jak se bál Hitlera, bolševika a jak to ani dnes nestojí za nic. Teprve z internetu jsem se dozvěděla, že první případ - tedy povědomý hlas, připomínající cestujícím i původní, socialistické názvy stanic - je záměr. Jde o projekt, v němž se má lidem připomenout Ivan Medek, který za totality k národu promlouval z Hlasu Ameriky. Přiznám se, že jsem jeho hlas tehdy poslouchala velmi ráda, ale nyní ho už stáří poněkud poznamenalo a nebýt nápovědy, souvislost by mě nenapadla. Pro mě to byla prostě retro jízda...a jelikož sama píšu tzv. retra ve Vlastě, připadalo mi, že v \"v tom zkrátka jedu v jednom kuse\"....
