Právě pod tímto názvem se skrývá výstava v Národním muzeu, která připomene nejen střílení na samotnou budovu před 40 lety, ale i další smutné události oněch srpnových dnů. Nejen srpen 1968 byl důvodem mé dnešní návštěvy u fotografky Daniely Sýkorové, která fotila stejně jako její \"slavnější\" kolegové (např. Koudelka) od prvního okamžiku vše, co se dalo zachytit v ulicích hlavního města, ale zároveň měla doma tříletého syna, kterému musela sehnat večeři a utíkat za ním přes Čechův most, hlídaný vojáky se samopaly. Nejen, že měla foťák plný snímků, které by jim vadily, ale už pouhý fakt, že chce jít přes střežený most je mohl vyprovokovat ke střelbě. Říká se tomu obyčejné hrdinství, tiché, jaksi patřičné. Naštěstí na tu drobnou černovlásku se síťovkou nevystřelili, a tak může i dnes vyprávět, jak to tenkrát bylo.
Daniela Sýkorová vyfotila rozhněvaný dav u Národního muzea v první den okupace
