V letošním roce, kdy si připomínáme všechny události spojené s osmičkou, nelze zapomenout na československou účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.
V letošním roce, kdy si připomínáme všechny události spojené s osmičkou, nelze zapomenout na československou účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Bylo to v takové šíři od druhé světové války poprvé, kdy českoslovenští umělci mohli ukázat světu, co dovedou. Náš pavilon na bruselské výstavě okouzlil všechny a o to víc tristní je skutečnost, že po listopadu 1989 jsme ho nechali naprosto zdevastovat. Dnes je sice zachráněný, ale z větší části postavený nově a hlavně v soukromých rukou. Z naší účasti v Bruselu se - tak jak to bývá ex post v Čechách zvykem - stala legenda. Vzpomíná se na Trnku a Troestera, na Laternu Magiku a Šlitra, chystá se výstava v Městské knihovně, vydání obsáhlé publikace atd. Leckdo uroní nostalgickou slzu i nad plastovými hračkami Libuše Niklové /viz snímek/, které se tehdy také zrodily. I já jako holčička vlastnila asi 24 hodin tu krásnou pískající kočičku, než skončila v kamnech, protože jsem s ní prý hrozně zlobila. Nevím už, komu pískot tak vadil, ale tím spíš jsem nikdy na tuhle hračku či spíš křivdu s ní spojenou nezapomněla.
