Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2008 Setkání se Zuzanou

Setkání se Zuzanou

13. 4. 2008
Není náhoda, že ve svém životě potkáte zrovna určité lidi, kteří jsou pro vás nějakým způsobem důležití. Následující příběh to dokládá.
Není náhoda, že ve svém životě potkáte zrovna určité lidi, kteří jsou pro vás nějakým způsobem důležití. Následující příběh to dokládá. Když se mi koncem 80. let narodily postupně dvě dcery, chodila jsem s nimi do parku na nábřeží, tzv. ke Gottwaldovi. Stávala tam totiž socha komunistického státníka v nadživotní velikosti, nepříliš vyvedená, zato praktická. Do jejího rozkroku se schovaly dvě až tři děti za deště. V parku jsem se sblížila s maminkou Zuzanou, která měla dva syny - Bubáky. Oni se tak opravdu jmenovali příjmením, jinak to byli sympatičtí klučíci a moje starší dcera si je velmi oblíbila. Počátkem 90. let, kdy jako houby po dešti rostly nové banky, musela Zuzančina rodina opustit dům v Klimentské ulici, protože se zalíbil Moravia bance, která si v něm zřídila svou centrálu. Co na tom, že záhy zkrachovala a dům je od té doby prázdný - lidi se museli odstěhovat. Leta jsem  Zuzanu neviděla, až teď. Začala jsem častěji chodit do Městské knihovny - a ona tam pracuje v ústředním sále. Je to zvláštní pocit - obě už máme děti odrostlé a v knihovně řešíme úplně jiné problémy. Kruh se uzavírá - v knihovně jsem trávila studentské časy a teď se sem navracím. Park na nábřeží mezitím rozryly buldozery a za drahá eura se v něm mají vybudovat jakási sportoviště. Vysochaný Gottwald skončil samozřejmě v prachu dějin už dávno - i se svým rozkrokem.

Zpět na přehled

Nahoru