Včerejší večer mi přinesl zážitek z rodu těch mimořádných. Na pražském Žofíně jsem zhlédla a vyslechla melodram Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie.
Včerejší večer mi přinesl zážitek z rodu těch mimořádných. Na pražském Žofíně jsem zhlédla a vyslechla melodram Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie. Po dlouhé době jsem poslouchala vybroušenou básnivou češtinu Jaroslava Vrchlického a bravurní přednes Terezy Kostkové a Carmen Mayerové (matka a dcera dostaly part Hippodamie), Jana Teplého a Petra Kostky (Pelop mladý a starý) , Otakara Brouska, Filipa Sychry, Ladislava Lakomého, Jiřího Klema a dalších. Koncertní melodram zahrála Moravská filharmonie Olomouc pod vedením vynikajícího dirigenta Jiřího Petrdlíka. Všichni byli odměněni ovacemi ve stoje. Režisérka inscenace Věra Šustíková si jen drobně posteskla, že se jí nepodařilo na projekt sehnat finanční podporu a že umělci si vystoupení sami částečně zasponzorovali. I proto jsem si včera připadala na Žofíně tak trochu jako v 19. století mezi pravými vlastenci.
