Naučil mě milovat. Psal se rok 1981 a já byla studentkou fakulty žurnalistiky, kde do nás hustili marxismy a různé další pavědy.
Naučil mě milovat. Psal se rok 1981 a já byla studentkou fakulty žurnalistiky, kde do nás hustili marxismy a různé další pavědy. Ale mládí má výhodu: všechno tohle dokáže přebít láska. O tři roky starší spolužák Dušan mi přinesl na rande Seifertovu Halleyovu kometu a ještě mi ukázal, v kterém antikvariátu na Starém Městě je tenhle skvělý básník k dostání. Od té chvíle jsem víc než Dušana milovala Seiferta. O dva roky později mu vyšla jeho poslední sbírka Býti básníkem. Zatímco u nás byl tiše trpěný, ve Švédsku už se pro něj chystalo udělení Nobelovy ceny za literaturu a moje maličkost si troufla napsat pochvalný článeček o této sbírce do Večerní Prahy, kam jsem tehdy externě přispívala. Nečekala jsem, že by z toho mohla být aféra. Jenže Večerní Praha patřila pod Městský výbor KSČ a tam se soudruzi děsně rozčílili, proč "List všech Pražanů" píše o tomhle "reakčním" básníkovi. Šéf kulturní rubriky mi tehdy vzkázal, že tím jsem u něj s publikováním skončila. O nic jsem se ho neprosila a zákaz jsem přijala div ne s hrdostí. I tohle mě naučil básník Seifert, který se nikdy nevzdal svého přesvědčení a jeho básně byly jako všecky krásy světa!
