Kdo je Lata Brandisová?

V médiích se objevují články o dámském "charitativním" spolku, který si dal do názvu jméno Laty Brandisové. Nevím, jestli by tato žena byla zrovna nadšená z toho, co tento spolek předvádí.

Kdo byla Lata Brandisová? Její pravé jméno znělo Immaculata. Narodila se 26. června 1895 spolu se svým dvojčetem Kristýnou do rodiny Brandisových, kde už v tu chvíli bylo šest dětí. O dva roky později se všichni přestěhovali do Řitky u Mníšku pod Brdy. Jejich maminka hraběnka Johanna tam dostala věnem malé panství, k němuž patřil zámeček, pivovar, lihovar, dva statky, pole, rybníky a lesy. Tatínek hrabě Leopold Brandis choval koně a malá Lata neznala krásnější chvíle, než když za nimi mohla do maštale. Otec si jejího vztahu brzy všimnul a k osmým narozeninám koupil jí i sestře poníky.  Lata odmalička s napětím poslouchala vyprávění o svém prastrýci, hraběti Oktaviánu Kinském. Byl jedním ze zakladatelů Velké pardubické a o jeho vášnivých jízdách v kočáře i v sedle kolovala spousta historek. Když Latě zemřel v deseti letech milovaný bratr Leopold na spálu, vyvezl ji tatínek na závodiště do Chuchle, aby ji trochu rozptýlil. Od té chvíle propadla dostihovému sportu. Začala každý den trénovat, a když jí později zemřel i její druhý bratr Mikuláš, se svým smutkem se doslova uzavřela do světa koní. V roce 1917 odjela k bratranci Radslavu Kinskému do Chlumce nad Cidlinou a ten jí užaslý nad jejími výkony půjčil problémového hřebce Nedbala. Lata ho zvládla svou klidnou, ale pevnou rukou a Radslav dostal nápad: sestřenice bude jezdit jeho koně v dostizích steeplechase. Zatím skákala pouze na honech a párkrát jela parkur...

I když se ozývala spousta hlasů proti, komtesa Lata Brandisová se v roce 1927 poprvé objevila na startu Velké pardubické. Jen jí museli přidělit oddělenou šatnu...Závod dokončila i přesto, že několikrát spadla. S tím se nemohla spokojit, a tak pilně trénovala dál a o deset let později se jí podařilo stát se na stejné trati první a dosud jedinou ženskou vítězkou! Bylo to už v pochmurném předmnichovském období a Lata navíc porazila německého favorita Schlagbauma, s nímž v minulosti zažila nejeden konflikt na chuchelském závodišti. Latě bylo v té době 42 let a měla už šedivé vlasy....

Proč dodnes o tak skvělé ženě téměř nic nevíme? Po Únoru 1948 ji stejně jako další příslušníky šlechtických rodů stihla konfiskace majetku a její jméno mělo být vymazáno z povědomí. Lata, která se nikdy neprovdala, se musela i se svými sestrami vystěhovat ze zámečku na Řitce do chaty v nedalekém Bojově, kam nebyla zavedená elektřina ani voda. V té době byla už po těžkém úrazu po pádu koně v invalidním důchodu, přesto se bez jediného slova nářků přizpůsobila drsným podmínkám. Jen jednou, v roce 1965, si na ni vzpomněli a pozvali ji jako hosta na Velkou Pardubickou. Když v roce 1979 zemřela na zápal plic její sestra Kristina, přijel si pro Latu její synovec Ernst a odvezl ji do Štýrska. Tam také 12.5.1981 zemřela. Kaplička, do níž ji pochovali, stojí u výběhu koní. Několik z nich prý stálo v okamžiku obřadu nehnutě u ohrady a loučilo se s ní.