Všichni se nyní ohlížejí za právě uplynulým rokem, dovolte tedy i mé osobní ohlédnutí.
Všichni se nyní ohlížejí za právě uplynulým rokem, dovolte tedy i mé osobní ohlédnutí. Nejprve, co mě letos nejvíc potěšilo, inspirovalo, zaujalo: Především ostrov Kuba se všemi pozitivy i negativy. Nezapomenutelný zážitek, energie, s níž se jen tak nikde nepotkáte. Několik rozhovorů, z nichž bych vypíchla jeden, který se uskutečnil až před pár dny, v nemocničním pokoji VFN na Karlově náměstí. Nikdy nezapomenu na úžasnou společnost Bořivoje Navrátila a hraběte Antonína Kinského, kteří zde podstupovali bůhvíkolikátou chemoterapii a byli neuvěřitelně jiskřiví.
Potěšila mě realizace televizního dokumentu Kriminální policie aneb na jménech nezáleží, krásné ohlasy čtenářů na Retro magazín Vlasty a nyní, v prosinci, první výtisky Lexikonu slavných českých dynastií, které si někteří objednali od Ježíška pod stromeček.
Zarmoutil mě odchod Pavla Vaňáska, mladšího vnuka policejního rady Vaňáska (Vacátka). Potěšil mě naopak revírní inspektor Kinkor, Vaňáskův blízký spolupracovník, jenž mi prostřednictím svého vnuka poslal svou autentickou prvorepublikovou buřinku. Budu ji opatrovat stejně pečlivě jako odkaz pánů ze Čtyřky.
Neobvykle mě rozčílil šlendrián zvaný rekonstrukce Karlova mostu. Jedna z našich nejvzácnějších památek byla opravena trestuhodně neodborným způsobem. Krásnou atmosféru naopak vytvořil Prague Fashion Weekend začátkem září v Pařížské ulici. Připadala jsem si skutečně jak v Paříži.
Přeji vám i sobě, aby rok 2011 přinesl hodně krásných zážitků a jen málokdy nás zarmoutil. A když už, abychom se z toho dokázali rychle vzpamatovat!
