Všichni chtějí být šťastní
31. 12. 2011
I Jaroslav Vojta byl kdysi idolem
27. 12. 2011
Konečně nový princ!
25. 12. 2011
Tak jsem si myslela, že žijeme v demokracii a můžeme svobodně vyjádřit svůj názor. Odpověděla jsem na anketu jednoho časopisu, jestli by české ženy měly rodit více dětí.
Tak jsem si myslela, že žijeme v demokracii a můžeme svobodně vyjádřit svůj názor. Odpověděla jsem na anketu jednoho časopisu, jestli by české ženy měly rodit více dětí. V mé odpovědi se objevila mj. věta: "Nejen české ženy, ale všechny Evropanky by měly rodit víc dětí, nebo tu za chvíli budou běhat jen děti s kakaovými tvářičkami (proti nimž jinak nic nemám).“ Jedna česká studentka, studující momentálně na univerzitě v Sydney, odepsala, že vyjadřuji rasistické postoje netolerantní vůči etnické rozmanitosti v české společnosti a vyzývám k repodukci lidí bílé barvy pleti.Velmi mě rozčílila podobně jako mě rozčilují debaty o tom, jestli smíme říkat Cikán nebo jenom Rom. Je mi líto, že vůbec nepochopila smysl mých slov, že mi jde o český živel, o český národ, vlastenectví, což jsou pojmy, které se dnes jaksi nenosí. V rámci tzv. tolerance se stáváme čím dál méně tolerantní. Přes české a moravské území se po staletí proháněla vojska všech možných národních identit a nechávala tu po sobě potomky - jak jinak by Vladimír Menšík vypadal tak, jak vypadal ? A všichni jsme ho milovali. Spousta Češek žije s cizinci a mají s nimi děti, třebas i kakaové - a proč ne? Jde mi jen o to, aby český národ nevymřel stejně jako jeho kultura a tradice. A nejsou to prázdná slova, to mi věřte.
© Copyright 2024 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů