Díky za životní lekci

Když jsem začala před časem vést dialogy s Bořivojem Navrátilem, netušila jsem, jak velkou životní lekci od něj dostanu. Na snímku, který před pár lety pořídila Jana Pertáková, byl Bořivoj Navrátil ještě úplně fit. Ačkoli mu již bylo přes sedmdesát, působil jako kluk. Povídali jsme si na vernisáži fotek Luby Skořepové v Národním divadle, kde byl mnoho let v angažmá, a v očích mu lítaly veselé jiskřičky. Vloni už byl těžce nemocný, podstupoval drastické dávky chemoterapeutik, ale zachovával si glanc a optimismus. Poskytl mi rozhovor přímo na nemocničním pokoji, napojený na kapačky a bavil mě i pacienta na vedlejší posteli takový způsobem, že naše salvy smíchu přitahovaly sestřičky, které sem tam nakoukly dovnitř a věřím, že mi drobně záviděly. Když jsme pana Navrátila navštívili před časem s mým mužem v sanatoriu v Nové Vsi pod Pleší, bylo to už smutnější. Přesto jevil velký zájem o historii sanatoria a od mého muže si poslechl celou přednášku. Četl knihy, díval se na televizi a psal mi optimistické esemesky. Včera své nemoci podlehl a já mu dnes už můžu jen dodatečně poděkovat za to, jakým způsobem se ke mně choval a co všechno jsem se od něj mohla dozvědět.