Možná jste to také zažili. Zatímco se vám na jednom místě nedaří a trápíte se, jinde jakoby vám to lidé chtěli vynahradit.
Možná jste to také zažili. Zatímco se vám na jednom místě nedaří a trápíte se, jinde jakoby vám to lidé chtěli vynahradit. Včera jsem dostala hned několik dárků. Odpoledne jsem strávila na Knižním veletrhu na Výstavišti nejvíce času u stánku Nakladatelství Brána, které považuji za své domovské. Podepisovala jsem se návštěvníkům, a mezi nimi byla také okouzlující mladá bytost, která se navíc jmenuje jako princezna Lada. Přišla mi říct, jak se jí líbí Rada Vacátko a jeho hříšní lidé, a koupila si Lexikon slavných českých dynastií. Popovídala jsem si s kartářkou Kludskou i astroložkou Krumlovskou a obě mi dodaly sílu do dalších dnů. Nakoukla jsem také na předávání cen Klubu autorů literatury faktu, jehož jsem asi dva dny také členkou, a pozdravila se s paní Ivanovovou, vdovou po dr. Miroslavu Ivanovovi, kterého považuji za svého guru /ne nadarmo jsem o něm psala diplomku/. A pak jsem běžela na Hrad, kde jsem měla domluvenou reportáž se zvoníky ve svatovítském chrámu. Včera zvonili u příležitosti mše, pořádané k osmdesátiinám kardinála Miloslava Vlka. Byl to úžasný zážitek vidět souhru lidí nejrůznějšího věku a profesí, kteří se chopí lan a rozezvučí zvony od těch nejmenších až po Zikmunda, jehož srdce musí nejprve rozhoupat Tomáš Stařecký jako vrchní a nejzkušenejší zvoník. Dělají to zadarmo, prostě jen proto, že je to naplňuje. A pak už jen posloucháte hru zvonů a díváte se vysoko, až do nebes, kde všechny zdejší žabomyší spory jsou zcela malicherné a nezajímavé.
P.S.: Na závěr ještě malý vtip:
Dva bezdomovci spolu sedí na lavičce a jeden říká: Vidíš to, před třiadvaceti rokama jsem cinkal klíčema od bytu, od chaty, od auta...“
