Plavecký areál v Podolí má kromě skvělých bazénů také letní restauraci. Ale běda: letos se v ní vařilo prachmizerně.
Plavecký areál v Podolí má kromě skvělých bazénů také letní restauraci. Ale běda: letos se v ní vařilo prachmizerně. Všechno z pytlíků, z instantních směsí, podivného mletého masa z bůhvíjakých zbytků. Jídlo prodávaly roztomilé slečny - obě měly na štítku jméno Tereza - které jsou v tom bezpochyby nevinně. Zato odpovědný vedoucí se evidentně rozhodl, že je zbytečné vařit z brambor a z normálních surovin, když se všechno dá nakamuflovat z náhražek. A tak se místo u letní restaurace tvořily fronty u okénka s pizzou nebo s hranolkami s kečupem, na nichž se toho nedá moc zkazit. Je mi líto, že se takhle podvádí a šidí. Pak se divíme, že přibývá různých těžkých onemocnění i u mladých lidí, když se jim do jídla vpravují zbytečně samé jedy. Svět je plný náhražek a to mě nebaví. Umělá prsa, umělé omáčky, virtuální realita. Fakt nic pro mě.
S podobnými pocity se mi tuhle svěřil i Jiří Nosál, spolumajitel cukrárny Saint-Tropez v pasáži Lucerna. Ve svém podniku trvá na tom, aby se do dortů a krémů nepřidávaly žádné umělotiny a náhražky. "Ty správné, nešizené dorty jsem ochutnával odmala od svého dědy cukráře, a jiné od té doby nechci. Škoda, že v Čechách moc nefunguje osvěta. Lidi by si pak rozmysleli, jestli si koupí laciné dorty v supermarketu, které chutnají jako amarouny, anebo si raději připlatí za kvalitu," říká Jiří Nosál.
