Veselé Vánoce!
23. 12. 2013
Pravda o mém muži
19. 12. 2013
Nejlepší dárek? Knížky o českých hercích
17. 12. 2013
V posledních letech jste v galeriích, vystavujících současné umění, většinou naráželi na tzv. konceptualisty. Zjednodušeně řečeno: umělce, kteří vystavovali cokoli, třeba záchodovou místu, a v kontextu galerie ji povýšili na umělecké dílo.
V posledních letech jste v galeriích, vystavujících současné umění, většinou naráželi na tzv. konceptualisty. Zjednodušeně řečeno: umělce, kteří vystavovali cokoli, třeba záchodovou místu, a v kontextu galerie ji povýšili na umělecké dílo. Někdy jste si u toho mohli přečíst i text, kde vám dotyčný vysvětloval, co tím chce vlastně říci. Tím spíš mě potěšilo seznámení s malířem Jaroslavem Valečkou, jenž patří k tzv. stuckistům. Tedy k malířům, pro něž je nejdůležitější malba jako výrazový prostředek, a na jejichž obrazech najdete krajinu, postavu, jezero či les, ale zároveň i nějaký spodní podtext, myšlenku, dojem, pocit, emoci. Jaroslav Valečka patří vlastně už ke střední generaci, ale působí mladistvě a je na něm vidět, jak moc ho tvorba baví. Myslím, že mi odpustil, že jsem ho primárně oslovila z jiného důvodu - totiž proto, že je prasynovcem slavné prvorepublikové herečky Antonie Nedošinské. Sám se těmito kořeny dosud příliš nezabýval a na filmy své pratetičky se nedívá. Nicméně, byť hrála většinou velmi lidové postavy, byla ve skutečnosti zajímavá dáma, která se mj. zajímala i o tvorbu malířů-současníků a jejich obrazy sbírala. Kolikrát je kupovala na splátky, ale tuto vášeň si neodpustila. Jistě by tedy měla z profese svého příbuzného radost.
© Copyright 2024 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů