Můj dědeček František se vždycky pyšnil tím, že ho na ulici zastavují a oslovují ho "Mistře Deyle". Jako dítě jsem nechápala, co je na tom tak mimořádného.
Můj dědeček František se vždycky pyšnil tím, že ho na ulici zastavují a oslovují ho "Mistře Deyle". Jako dítě jsem nechápala, co je na tom tak mimořádného. Dnes už vím. Národní umělec Rudolf Deyl starší, člen činohry Národního divadla, herec, spisovatel, velký fanda dostihového sportu a také otec Rudolfa Deyla mladšího, rovněž herce, bohužel předčasně zesnulého, byl skutečně mému dědečkovi fyzicky podobný. Oba bělovlasí pánové také chodili v elegantních oblecích a nosívali zlaté hodiny na řetízku. Můj dědeček si dokonce občas zahrál i v komparsu, i když civilním povoláním byl jeden ze zemských úředníků, a na sklonku první republiky dokonce ředitelem Klárova ústavu slepců. Rudolf Deyl starší by měl právě zítra, 6. dubna, narozeniny (ovšem už 137.). Mnoho let prožil na Anenském náměstí, kde mu byla v roce 1979 na domě č.p.188/3 odhalena pamětní deska s bustou. Jak uvádí http://pametnidesky.webnode.cz/, bronzová hlava z desky ovšem zmizela - pravděpodobně během nedávné rekonstrukce domu. Kdepak asi skončila?
