Veselé Vánoce!
23. 12. 2013
Pravda o mém muži
19. 12. 2013
Nejlepší dárek? Knížky o českých hercích
17. 12. 2013
Když jsem dva dny před Štědrým dnem 2010 šla zpovídat Bořivoje Navrátila do Všeobecné fakultní nemocnice na pokoj, kde čekal na svou dávku chemoterapie, netušila jsem, kdo mu tam bude dělat společnost.
Když jsem dva dny před Štědrým dnem 2010 šla zpovídat Bořivoje Navrátila do Všeobecné fakultní nemocnice na pokoj, kde čekal na svou dávku chemoterapie, netušila jsem, kdo mu tam bude dělat společnost. Na druhé posteli ležel hrabě Antonín Kinský, kterého širší veřejnost zná snad jedině díky filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo, kde si zahrál vlastně sama sebe. S ohledem na jeho soukromí jsem o tom nikdy nepsala, ale teď už je pan hrabě tři čtvrtě roku po smrti a já si dovolím na něj zavzpomínat. S Bořivojem Navrátilem se zkamarádili v podobně těžké nemoci, které také oba po urputném boji podlehli. V ten podvečer, kdy jejich žíly čekaly na dávku léčiv, se ale událo něco stěží popsatelného. Antonín Kinský, teprve padesátník, a Bořivoj Navrátil sedmdesátník, se smáli jak malí kluci. Rozpoutali v tom jinak stísňujícím prostředí tak kultivovanou zábavu, že jsem jim při odchodu oběma děkovala za dárek k Vánocům. Navrátila jsem přišla zpovídat z jeho vztahu k Vladimíru Rážovi a Kinský nejprve řekl, že u toho bude spát. Pak se ale postupně začal zapojovat a oba pánové se nakonec předháněli v bonmotech.
Pražané mohli Kinského ještě i v době jeho nemoci potkávat v restauraci Století na Starém Městě, která mu patřila. Zůstal svobodný a jeho největším koníčkem bylo kromě gastronomie cestování. Navrátil se do poslední chvíle zajímal o historii jeho rodu a vyprávěl o tom i tehdy na Karláku. Antonína Kinského si můžete připomenout dnes večer v 21.50 hodinˇ, kdy na ČT 1 reprízují Michálkův film Zapomenuté světlo.
© Copyright 2024 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů