A zase ty továrny, řekl by si člověk, kdyby se psal třeba rok 1980. Jenže se píše rok 2014 a fandů industriální historie stále přibývá.
A zase ty továrny, řekl by si člověk, kdyby se psal třeba rok 1980. Jenže se píše rok 2014 a fandů industriální historie stále přibývá. Již několik let mezi ně také patřím. Kdykoli jedeme s mým mužem kolem nějaké staré továrny, většinou zdevastované, opuštěné, výjimečně i funkční, snažíme se zastavit a prohlédnout si ji. Ty stavby získávají lety na zajímavosti, a v lepším případě se převtělují do kancelářských či obytných objektů. Většinou je ale jejich osud spočítán, a čeká je demolice. Než opravovat, radši postavit na jejich místě novou stavbu. Developery to vyjde levněji.
Dr. Kateřina Bečková nyní přišla již s třetím dílem knížky Továrny a tovární haly, která vychází v jedinečné edici Zmizelá Praha. Za tuto edici by si nakladatelství Paseka zasloužilo nějaký metál a myslím, že se již stala sběratelskou záležitostí. Neznám v ní knihu, která by nebyla zajímavá, a že už jich v ní vyšlo opravdu dost. V tomto dílu se dr. Bečková věnuje Žižkovu, Nuslím, Vinohradům a dalším částem jihovýchodu města.
