Jak jsme (ne)přišli o hašlerky
Také rádi cucáte hašlerky? A doteď jste si mysleli, že jsou to jasně české bonbóny, český vynález, dozajista patentovaný a chráněný?
Také rádi cucáte hašlerky? A doteď jste si mysleli, že jsou to jasně české bonbóny, český vynález, dozajista patentovaný a chráněný?
Tak o tom by vám mohl pan Lhotský (na snímku) dlouho vyprávět. Jak jeho tatínek ke štěstí přišel a k vídeňským bonbónům Caruso k tomu, ale špatně se u nás prodávaly, dokud nedostaly to správné jméno - hašlerky po slavném písničkáři Hašlerovi. Továrna na hašlerky prosperovala, pak ale byla znárodněna a výroba známých bonbónů přenesena jinam. Továrníka Lhotského ranila mrtvice, ale hašlerky to přežily. Rodina Lhotských se valné restituce nedočkala, a v bývalé rodinné fabrice jsou dnes byty, na které objekt přestavěla firma Orca. Hašlerky (dnes výrobce Nestlé) se prodávají nyní v několika příchutích, a zdá se, že by je nezrušili ani Marťani, pokud by se tu náhle zjevili. Jejich příchod bych docela vítala. Mohli by zároveň místo našich nezvolených zástupců /co to je za volby, když volí mizivé procento občanů?/ zasednout v Evropském parlamentu a pak celou Evropskou unii zrušit, aby byl konečně pokoj.
Kontrolní otázka: Co má větší životnost - hašlerky nebo Evropská unie?