Ani v éře virtuální reality, kdy si všechno pomalu včetně oběda můžeme připravit na počítači, nevymizí kouzlo ruční práce a jejích hmatatelných výsledků.
Ani v éře virtuální reality, kdy si všechno pomalu včetně oběda můžeme připravit na počítači, nevymizí kouzlo ruční práce a jejích hmatatelných výsledků. Proto mě těší každé její připomenutí. Kdo z nás v dětství neskládal papírové vlaštovky, čepice, šipky a lodičky? Nepovažuju se zrovna za dvakrát šikovnou, ale tyhle výrobky se mi dařily. O to víc teď vítám názornou publikaci Klasické české skládačky z papíru (vydal Fragment), díky níž si můžu osvěžit pozapomenuté postupy a naučit se spolu s vnoučkem ještě další pěkné skládačky. Schválně, kdo z nás dvou bude trpělivější a komu to půjde líp? Je pravda, že si na to ještě budu muset chvíli počkat, neboť je mu teprve rok a dva měsíce. Vezměte si tuhle knížečku s sebou na chatu a zabavte své děti, až bude pršet, skládáním čepiček, které sice nejsou nepromokavé, ale když se barevně pomalují, může se v nich hrát třeba divadlo.
