Jaký bude rok 2015?
29. 12. 2014
Vyšehradské nádraží, kdy na tebe dojde?
28. 12. 2014
Pro příznivce tenisu
23. 12. 2014
Patřím ke generaci, která vyrůstala na československých hlasatelkách. Televizi jsem začala pořádně vnímat v roce 1968, ale v té době ještě Saskia Burešová, která o sobě nedávno vydala zajímavou knížku, moderovala pořad pro vojáky.
Patřím ke generaci, která vyrůstala na československých hlasatelkách. Televizi jsem začala pořádně vnímat v roce 1968, ale v té době ještě Saskia Burešová, která o sobě nedávno vydala zajímavou knížku, moderovala pořad pro vojáky. Jako hlasatelka se na obrazovce objevovala až od roku 1974. V té době jsem velmi obdivovala Jaroslavu Panýrkovou, a netušila jsem, že musí z politických důvodů skončit.
Saskia byla vždy velmi elegantní a pozornost přitahovala jistou dávkou exotiky. V knížce Saskia. Co jsem ještě neřekla to vysvětluje: její maminka totiž byla napůl Italka. Škoda, že jsme fenomén hlasatelek a hlasatelů (vzpomínáte na Miloše Frýbu?) v devadesátých letech zlikvidovali. Vnášeli na obrazovku prvek lidskosti, osobitosti a člověk se na ně vysloveně těšil. I za totality, kdy nemohli dávat příliš najevo své osobní názory, působili sympaticky a většinou "apoliticky". Divačky se podle hlasatelek líčily, česaly i oblékaly a dokonce se pokoušely netradiční jméno Saskia dávat svým dcerám. Jen ho prý marně hledaly v kalendáři. Dnes ho najdete 7. listopadu, tedy na bývalý svátek VŘSR, a Saskie (nikoli Saskia) se dělí s Andělínem. Mimochodem, Andělína - na rozdíl od anděla - jsem ještě v životě žádného nepotkala. Vy nějakého znáte?
Knihu Saskia. Co jsem ještě neřekla vydalo Nakladatelství JOTA
© Copyright 2024 Balady a romance Blanky Kovaříkové
Všechna práva vyhrazena Ochrana osobních údajů