V poslední době jsem četla zajímavý rozhovor s Janou Krausovou. Na tomhle místě občas kritizuju práci některých novinářů, za text v časopise Psychologie však musím pochválit.
V poslední době jsem četla zajímavý rozhovor s Janou Krausovou. Na tomhle místě občas kritizuju práci některých novinářů, za text v časopise Psychologie však musím pochválit. Šárka Horáková Maixnerová se herečky ptala na všechna intimní témata, tedy i na to, jak snáší tzv. nemanželské dítě svého muže Karla Rodena. Jenže k čemu tohle konvenční nálepkování? Pro Janu Krausovou už dávno nemá smysl. Možná už od chvíle, kdy se kdysi stala součástí rozvětvené dynastie Krausových, anebo ještě dřív, když se její výchovy ujal namísto tatínka Josefa Pehra známý "bavič" Vladimír Dvořák a dal jí tolik lásky, kolik potřebovala. Ať už k tomu dozrála jakkoliv, její myšlenky stojí za šíření: "Dát někomu svobodu znamená ji mít i v sobě." Nebo "Dnes už vím, že si osud kráčí vlastní cestou a nemá smysl nikdy a v ničem tlačit na pilu. Jen se sami pořežete..." "Všechno neřešitelné se jednoho dne vyřeší a dramatické situace čas mění v situace komické." A víte, co je na tom nejzajímavější? Někdo na tahle moudra přijde brzy, někdo až ve zralém věku a ti největší sobci se skutečné lásce nenaučí nikdy. Doufám, že to není můj případ. Každopádně Jana Krausová je čím dál zajímavější žena!
