Tak jak to vlastně s těmi filmy bylo doopravdy, bude asi hlavní otázka, kterou si položí čtenář, pokud si prostuduje knihu Venkov v českém filmu 1945-1969.
Tak jak to vlastně s těmi filmy bylo doopravdy, bude asi hlavní otázka, kterou si položí čtenář, pokud si prostuduje knihu Venkov v českém filmu 1945-1969. Autoři Petr Slinták a Hana Rottová se v ní snaží vysvětlit, proč se v dobách kolektivizace vesnice točily právě ty tituly, a ne jiné. Proč se upravovaly scénáře a vymýšleli dodateční hrdinové, proč se někteří autoři dočkali za své dílo nejprve chvály a potom hany, anebo zase naopak...Na příkladech filmů jako je Kachyňova Ať žije republika, Krejčíkova Frona, Brynychův snímek Neschovávejte se, když prší, Lipského Slepice a kostelník či Jasného Všichni dobří rodáci, ukazují, proč ve svém čase vypovídaly právě ten či onen příběh a s jakým podtextem. Autoři se shodují vcelku asi i s většinou čtenářstva na tom, že nejlepším filmem o venkově jsou Všichni dobří rodáci. Ano, aby takový film vznikl, musí nastat šťastná souhra všech okolností - a ta tady nastala. Vojtěch Jasný pocházel z venkova, venkovu rozuměl, a točil v roce 1968, tedy v okamžiku, kdy mohl tvořit svobodně. Až při čtení této knihy jsem si uvědomila, že k "rodákům" napsal hudbu Svatopluk Havelka, otec Ondřeje Havelky. Je třeba říct, že spolu se Zdeňkem Liškou a Jiřím Šustem patří do hvězdné sestavy skladatelů (nejen) filmové muziky....
Knihu Venkov v českém filmu 1945-1969 vydalo nakladatelství Academia ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů
