Čurací panenku či spíše panáčka Honzu, který má dokonce i pinďourka, jsem dostala jako malá holka od dobrého známého mé maminky. Pan Čapek ho tehdy pro mne koupil v Tuzexu.
Čurací panenku či spíše panáčka Honzu, který má dokonce i pinďourka, jsem dostala jako malá holka od dobrého známého mé maminky. Pan Čapek ho tehdy pro mne koupil v Tuzexu. Měla jsem ho moc ráda, a protože to byla tehdy skutečná rarita, chovala jsem se k němu něžně a opatrně. Když se mi narodily dcery, kupodivu si raději hrály s jinými panenkami, a Honza čekal skromně ve skříni na svou další příležitost. Přišla až s narozením vnoučka! Tomík, když mu byl asi rok, pro něj zahořel opravdovou láskou, chová se k němu jako k mladšímu bráškovi, ukládá ho do postýlky, dělí se s ním o mlíko i jiné laskominy a dnes si ho poprvé vzal s sebou i na výlet do Liberce. Zajímalo by mě, kolik takových panenek se v ČR ještě zachovalo, netuším, jak velká série se sem někdy před 45 (?) lety vůbec dostala. A taky bych Honzovi ráda pořídila nový obleček, ale jelikož neumím šít, potřebovala bych pro něj sehnat profesionální švadlenu....
