Když jsem začala fandit Karlu Gottovi, bylo mi asi devět let a ještě jsem neměla gramofon. O něco později jsem si ho na rodičích vyprosila - kufříkový stereofonní.
Když jsem začala fandit Karlu Gottovi, bylo mi asi devět let a ještě jsem neměla gramofon. O něco později jsem si ho na rodičích vyprosila - kufříkový stereofonní. Jiný by se ani do našeho jednopokojového bytu nevešel. To bylo radosti, když jsem si koupila první desku, samozřejmě Gottovu, a na tom "gramci" ji pustila. Deska, jejíž přebal vidíte na obrázku, nebyla z prvních, ale její úlovek mě obzvlášť hřál. Elpíčko určené na export se v prodejnách běžně neprodávalo, ale já jsem tehdy - tuším ve Smečkách - objevila obchod, který měl i tohle vývozní zboží. Ono se vůbec na Gottovy desky stály fronty, nebo se rovnou dávaly pod pult, a prodavačky je ani nevystavovaly. V pubertě mi pak každoroční Mistrovo nové elpíčko sháněli mí ctitelé. Věděli, že když na nic jiného, na Gotta mě určitě "dostanou".
Tahle krásná deska obsahuje Gottovy největší šlágry 60. let, které už nikdy nebyly překonány, a tak ji nyní přikládám zároveň jako gratulaci - Milý Karle, přeji hodně zdraví, a ať tu s námi ještě dlouho jsi!
