Musím se s vámi podělit o hluboký zážitek z víkendu. Mrazivá fotka hřbitova v Dobré vodě u Annína je však výmluvnější než všechna slova.
Musím se s vámi podělit o hluboký zážitek z víkendu. Mrazivá fotka hřbitova v Dobré vodě u Annína je však výmluvnější než všechna slova. Uprostřed šumavských hvozdů je ukryta osada Dobrá voda, která byla od roku 1952 téměř 40 let součástí vojenského újezdu. Žije v ní jen několik stálých obyvatel včetně výtvarnice Vladěny Tesařové, která tu před několika lety vytvořila unikátní skleněný oltář v kostele sv. Vintíře. Se svým mužem sem utekla z čím dál nesnesitelnější civilizace a žijí v citlivě zrekonstruovaném domě bývalé školy. Dvě noci jsme tu přespali ve starých vyřezávaných postelích a pili čaj u krbu v padesátimetrové kuchyni. Z oken jsme viděli na kostel a přilehlý hřbitov, utápějící se v mrazivém pološeru, z nějž sem tam prosvítal záblesk ledového slunce. Venku pobíhaly dogy paní Vladěny a její malá vnoučata. Jinak široko daleko nikdo. Bylo to osvěžující.
