Lubomír Lipský byl jedním z nejlaskavějších herců, jaké jsem měla tu čest poznat. I ve vysokém věku přišel do klubu Městských divadel pražských, kde působil, jen proto, aby poskytl rozhovor.
Lubomír Lipský byl jedním z nejlaskavějších herců, jaké jsem měla tu čest poznat. I ve vysokém věku přišel do klubu Městských divadel pražských, kde působil, jen proto, aby poskytl rozhovor. Zpovídala jsem ho nejen tam, ale také v jeho vinohradské vile, kde prožil tolik veselých, ale i docela smutných okamžiků. Připadalo mi, že bere všechny rány smířlivě, že si na nic nestěžuje, jen se mu postupem času tak nějak tenčil hlas, jak sil ubývalo. Na zdraví si moc nestěžoval, jen se mi svěřoval, že špatně spí, a prášky už moc nezabírají. Naposledy mi odpověděl na pár otázek při vernisáži výstavy o Alfredu Radokovi, kde jeho laskavost a ochota prudce kontrastovala s jinými aktéry, které netřeba jmenovat. Obdivovala jsem jeho bratrské pouto s Oldřichem, jenž mu odešel předčasně. Krásně vyprávěl o dětství v Pelhřimově, o svém tatínkovi, o kamarádství s Jiřím Lírem....V posledních letech byl nadšený ze svých vnuků, dokázal ožívat, obklopený mládím. A na každé představení inscenace Pan Kaplan má třídu rád se vysloveně těšil, i když mu už chůze způsobovala problémy. Díky mnoha filmovým komediím, v nichž si zahrál, i záznamům Hlustvisiháků zůstává nesmrtelný.
LL zemřel dnes ve věku 92 let.
Foto A. Hrbková
