Tak je to za námi

Je zajímavé, jak se dá vyšponovat napětí mezi lidmi několika příspěvky na internetu, kde se v posledních dnech spekulovalo o případné účasti Karla Gotta na dnešním vyhlášení Slavíků. I když jsem se tomu snažila ubránit, propadla jsem nervozitě nakonec i já. Samozřejmě sleduji všechny zprávy o Mistrově léčbě a tak jako většina rozumných fanoušků jsem byla nakloněná tomu, aby raději mezi lidi do Státní opery nechodil, ale Slavík se přece radí hlavně se svým srdcem. A to mu velelo přijít! Když jsme ho pak viděli šťastného na pódiu, už jsme všichni chápali, že tady právě nabírá plnými hrstmi energii do dalších bojů. Oproti fotkám z minulých dnů dokonce vypadal velmi, velmi dobře, takže ta radost byla vzájemná. 

O to arogantnější mi připadá postoj Tomáše Kluse, který natočil stupidní video a troufnul si ho poslat do sálu. Pokud si dává roční pauzu, může si ji pro mě za mě dát klidně napořád. Kdysi jsem byla jedna z prvních novinářek, která ho zpovídala a udělal na mě skvělý dojem. Jeho texty byly jiné, jeho přístup byl jiný a to bylo v danou chvíli osvěžující. Jenže už to se svou jinakostí přehnal.