Na Václava Fialu já jsem fanda, chce se mi parafrázovat podobný výrok Jana Wericha, který takto kdysi promluvil, tuším, o Jiřím Suchém.
Na Václava Fialu já jsem fanda, chce se mi parafrázovat podobný výrok Jana Wericha, který takto kdysi promluvil, tuším, o Jiřím Suchém. Václav Fiala totiž píše velmi unikátní průvodce, které si ale pořídí asi jen opravdoví fajnšmekři. Doufám ale, že i těch je ještě mezi čtenáři tolik, aby se nakladateli (v tomto případě Nakladatelství Lidové noviny) vyplatilo takové knihy vydávat. Mám už od něj doma v knihovně podobným způsobem zpracovanou Vídeň a stále si plánuju, že si ji také někdy s panem Fialou v batohu projdu. Teď prý chystá Uměleckou Paříž, takže to už si musím naplánovat výlety tři. Pan Fiala prý všechna popisovaná místa osobně navštívil, což se mi skoro nechce věřit, ale každopádně jeho nasbírané znalosti a fakta jsou úctyhodná. V jeho právě vydaném Uměleckém Římu se dočtete všecko možné, třeba i to, že hollywoodští producenti toto město objevili až počátkem 50. let. Proč právě tehdy? Odlivu diváků z kin se pokusili čelit nákladnými historickými filmy a příhodné podmínky, monumentální scenérie, profesionální a levná pracovní síla a výhodný kurz dolaru je přivedl právě sem. Průkopníkem byl režisér Mervyn Le Roy s filmem Quo vadis, ale rozhodující byl až snímek Prázdniny v Římě s Gregory Peckem a krásnou Audrey Hepburnovou.
