Zdeněk Mahler vzpomíná

Zdeněk Mahler je muž, před kterým smekám, byť klobouky příliš často nenosím. Spojuje nás jedna osobnost - nakladatel Pavel Primus. Byl prvním nakladatelem, který mi zcela vážně nabídl, abych u něj vydala knížku. Jenže já tehdy ještě ze zbabělosti odmítla. Jsem si jistá, že mi nabídku učinil v momentě, kdy jsem si k němu šla pro recenzní výtisk Mahlerovy knížky Ano, Masaryk. Psal se rok 1997 a já pracovala ve Večerníku Praha. Zdeněk Mahler už měl v tu chvíli za sebou hvězdné dílo - a přesto se přiznám, že jsem si dlouho neuvědomovala, že právě on je tím scenáristou, duchovním otcem. Neuvědomovala jsem si to u filmu Božská Ema, který mě uprostřed totality uchvátil svým vlastenectvím a emoční silou (od té doby jsem obdivovala režiséra Krejčíka a herečku Turzonovovou) a ani u Formanova Amadea. Teď ovšem Zdeněk Mahler vydal u nakladatelsky Slávky Kopecké své Poznámky pod čarou života,  jak zní podtitul jeho knihy Zdeněk Mahler ....ale nebyla to nuda. V ní jsem se konečně dočetla martýria kolem vzniku Amadea, jakož i mnohá další dobrodružství autora, jenž mj. objevil neznámý příběh muže z Lidic, aby tím ukázal docela jiný pohled na tragédii tohoto nacisty vypáleného města. Teprve o desítky let později byl natočen film Lidice, a stále ten příběh působí jako roznětka. Mahlerovy vzpomínky se čtou jedním dechem, autor vše zasazuje - jak je ostatně celoživotně zvyklý - do historických a politických souvislostí, takže nejde jen o nějaké "historky z natáčení". Chvílemi vás bude mrazit z toho, jak také mnozí zakomplexovaní - bez ohledu na panující režim - reagují na dílo druhého, neboť je dráždí už tím, že mu nerozumí nebo ho prostě sami nedokázali vytvořit. Model Mozart-Salieri se stále opakuje.

Nakladatelství Sláfka vydalo také reedici díla Zdeňka Mahlera - v kartonové krabici vyšly jeho portréty Mozarta, Smetany a Dvořáka