Jitka Zelenohorská patří mezi mé oblíbené herečky, ale ještě spíš se mi chce říct, mezi oblíbené "baby". Myslím to v tom nejlepším slova smyslu - je to férová, vtipná ženská, která si na nic nehraje.
Jitka Zelenohorská patří mezi mé oblíbené herečky, ale ještě spíš se mi chce říct, mezi oblíbené "baby". Myslím to v tom nejlepším slova smyslu - je to férová, vtipná ženská, která si na nic nehraje. Proto si myslím, že se našla i se svou autorkou Jindrou Svitákovou, kterou po leta obdivuji za její aktivity na poli české historie (je mj. šéfredaktorkou on-line magazínu Historický kaleidoskop). Spolu daly dohromady Jitčinu odlehčenou monografii nazvanou Ujel mi vlak. Samozřejmě čtenáře hned napadne asociace s Jitčiným nejpopulárnějším filmem Ostře sledované vlaky, kde se navždy zaskvěl její orazítkovaný zadeček. Mě ovšem napadlo i to, že i u názvu knihy se projevil hereččin nadhled a smysl pro humor, protože pod pojmem "ujel mi vlak" se může skrývat i jisté negativní konstatování, že už je na spoustu věcí pozdě, že se promarnily šance apod. V případě Jitky Zelenohorské je z toho pravdy od každého trochu. Byla nádherná, temperamentní, měla talent, a člověk by ji rád viděl někde na vrcholu. Namísto toho nám v 80. letech zmizela do Německa, kde se na 17 let proměnila v prodavačku pánské módy.
Nejčastěji se o Jitce hovoří ve spojitosti s Waldemarem Matuškou, který byl její velkou láskou, a právě ona s ním zažila jeho největší popularitu. Jejím životem ale prošlo samozřejmě více mužů a více lásek a nejen o tom je knížka Ujel mi vlak, kterou v pondělí 10. října pokřtila s Josefem Somrem stylově na Hlavním nádraží.
