Řeknu vám, že o letních bytech se čte nejlépe v zimě. Právě nyní o nich totiž vyšla v nakl. Academia publikace Slasti a strasti letních bytů.
Řeknu vám, že o letních bytech se čte nejlépe v zimě. Právě nyní o nich totiž vyšla v nakl. Academia publikace Slasti a strasti letních bytů. Autor Jiří Šoukal se v ní zabývá tímto fenoménem v éře první republiky, kdy šlo u střední a vyšší společenské vrstvy u jev téměř masový. Každý, kdo si to mohl jen trochu dovolit, se na léto stěhoval z měst na venkov. Rodiny z Prahy se s oblibou přemísťovaly do nedalekých Roztok, Říčan, Všenor, či Jevan, blízko plováren a lesů. Pronajímaly si pokoje či celé domky, stěhovaly zařízení domácnosti, protože většinou šlo o přesun co možná nejdelší. Výjimkou nebyly pobyty v délce celých prázdnin. A pozadu nezůstávaly ani nabídky výrobců pro "letní bytaře". Šoukal cituje reklamu z Pestrého týdne, kde jsou nabízeny přenosné skládací jesle s malými necičkami na koupání batolete. Samozřejmě velký vliv na výběr lokality měly známé pražské osobnosti, které zákonitě přitahovaly pozornost. A tak získala popularitu např. Planá nad Lužnicí, když si tam letní sídlo vybudoval režisér Karel Lamač, a díky němu tam začal jezdit i Vlasta Burian a Anny Ondráková. Z mladší generace se v Plané zalíbilo Rudolfu Hrušínskému a následně i jeho kamarádovi Josefu Kemrovi.
