Nejsem vegetarián, to přiznávám, a tak miluju vůni pravého uzenářského krámu. Čichám a pak teprve nakupuju. Když necítím nic libého, odcházím.
Nejsem vegetarián, to přiznávám, a tak miluju vůni pravého uzenářského krámu. Čichám a pak teprve nakupuju. Když necítím nic libého, odcházím. Klasických řeznictví a uzenářství v Praze ubývá a těch s dávnou tradicí nezůstalo mnoho. Bohužel ne každý uzenář je také vlídný člověk, a tak se článek Za vůní šunky a špekáčků, který dnes vyšel v Právu, nedělal vůbec snadno. Sama jsem nevěřila, že se setkám s takovými obtížemi! Nakonec jsem ale našla rodinu Kochmannových, kteří ještě nedávno provozovali uzenářství vedle Bílé labutě, a ti mi ochotně, i když trochu posmutněle, vyprávěli příběh firmy U Synků. A pak jsem zašla za Tomášem Turkem do Jindřišské, což je obchodník každým coulem a nad pulty jeho krámu se vám opravdu musejí sbíhat sliny. Navíc tam každý den nabízejí také teplý pult, čerstvé masné výrobky jako jsou karbanátky, sekaná, ovary či buřty na pivě, takže uspokojí i ty, kteří nechtějí sami vařit.
