Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2016 Teorie tygra

Teorie tygra

16. 4. 2016

Už dlouho jsem se u českého filmu necítila tak dobře jako dnes při zhlédnutí Teorie tygra. Všecko, co se na plátně děje, plyne přirozeně, nic není násilné, nic není jen tak naoko.

Už dlouho jsem se u českého filmu necítila tak dobře jako dnes při zhlédnutí Teorie tygra. Všecko, co se na plátně děje, plyne přirozeně, nic není násilné, nic není jen tak naoko. Vztahy odkoukané od života, ukázané neotřelým způsobem. Když Jiří Bartoška jako hlavní hrdina veterinář Jan složí ze scrabble kostek slovo CESTA, je jasné, že se na ni vydá, aby unikl ze zavedených pořádků, nastolených autoritativní manželkou.  To, že už jejich vztah nemá jiné řešení, si uvědomí na pohřbu tchána, o němž rovněž celý život rozhodovala jeho žena a neohlížela se na jeho potřeby. V rodě si tahle pravidla ženy předávají z generace na generaci, a tak Jan začne předstírat, že má Alzheimera a rozehraje partii, která nemůže dopadnout ani špatně, ani dobře. Film je tedy tak trochu bez konce, ale právě proto není laciný. Nutno pochválit režiséra Bajgara, scénář, který s ním napsala Mirka Zlatníková a pak také Jiřího Bartošku, který se vrátil před kamery po těžké nemoci a působil velmi uvěřitelně. Výborná je též hudba J.P.Muchowa.

Zpět na přehled

Nahoru