Tak se mi zdá, že v poslední době nepíšu o ničem jiném než o Švejkovi a také ho stále poslouchám. Nyní kompletní vydání jeho spisů v podání Oldřicha Kaisera. V roce 2013 jsem na webu zmiňovala vydání prvního dílu, nyní jsou již na světě díly všechny.
Tak se mi zdá, že v poslední době nepíšu o ničem jiném než o Švejkovi a také ho stále poslouchám. Nyní kompletní vydání jeho spisů v podání Oldřicha Kaisera. V roce 2013 jsem na webu zmiňovala vydání prvního dílu, nyní jsou již na světě díly všechny. Připadá mi téměř zbytečné opakovat to, co je všeobecně známé - totiž, že Kaiser umí geniálně imitovat a měnit hlasy, a tak tuto metodu uplatnil při čtení Švejka a dal tak každému jeho hrdinovi odlišnou zvukovou podobu. To je skutečně jedinečné. Za pochvalu stojí i to, že na CD se objevuje i Haškem nedokončený IV. díl - Pokračování slavného výprasku. Kaiser točil pod vedením režisérky Markéty Jahodové v rozpětí let 2013 až 2017, čímž ovšem rozhodně nepředčil Jana Wericha, jenž se k čtení Švejka vracel dokonce 16 let, a přesto ho nenamluvil zdaleka celého. Jen jedinou věc jsem nepochopila a při poslechu mě doslova vadí: proč začíná každá kapitola stejnou odrhovačkou "Už to na mě, hoši, přišlo, musím rukovat...", která pak v refrénu pokračuje staročeským "Himlhergot". Když si uvědomíte, že tato píseň zazní před každou kapitolou a těch je na jednom CD třeba dvacet, tu píseň začne každý posluchač nenávidět! Tak himlhergot, to jste to nemohli vyřešit jinak?
