Na pražské náplavce je k vidění výstavní show Gott My Life, o čemž zřejmě ví každý, kdo jen trochu sleduje zprávy. Šla jsem se tam včera podívat. Co se mi líbí? Na Železničním mostě, který chudák trpí již leta korozí, visí upoutávka na výstavu v podobě zlatavého nápisu /názvu výstavy/. To je dobrá kombinace. Nelíbilo se mi, že mě novinářský průkaz neopravňuje k sebemenší slevě ze vstupného. Musela bych se prý dopředu domluvil s tiskovou mluvčí výstavy a zřejmě jí také sdělit, do jakého média provedu výstup z výstavy. To jsem odmítla. Novinář má právo na informace a je jen na něm, jak s nimi naloží. Zaplatila jsem tedy plnou výši vstupného - mají být letní slevy, ale netuším, zda 190 Kč ve všední dny a 250 Kč o víkendech je cena již po slevě. Výstava není špatná. Kdo o Karlu Gottovi příliš neví, může být i nadšen. Jeho letité fanynky si také mohou přijít na své, protože mají Káju pěkně pohromadě. Nejzajímavější mi přišly dobové články a plakáty, téměř vesměs z archívu Národního muzea. Zarážely mě ovšem kredity u fotografií. Například - místo fotografa Stanislava Tereby je uvedeno pouze "archiv Karla Gotta", místo ČTK "archiv Národního muzea". Vadilo mi také ozvučení výstavy - prolínají se zvuky z jednotlivých kójí, takže slyšíte různé melodie zároveň, případně do toho ještě úvodní Gottův proslov. Každopádně je dobře, že má Mistr výstavu, která obohatila již tak docela pestré dění na náplavce. Kdo sem nepřijde často, může být překvapený, jak živo tady je. Jen ten Železniční most, po němž denně přejedou spousty vlaků a přejdou mraky chodců, by si zasloužil lepší péči. Nebo už se plánuje, co ho nahradí? Viděla jsem nějaké návrhy, které by zničily jedinečný genius loci lokality na Výtoni a rekreační charakter, který sem právě láká tolik návštěvníků.
