Po strništi bos

Již druhý víkend vítězí film Jana Svěráka Po strništi bos v návštěvnosti kin, a není divu. Rodinná firma Svěrák je vždy zárukou kvality a český divák ví, co může od tandemu otce a syna očekávat. Symbolicky 21. srpna se v pražském Luxoru na momentálně rozbombardovaném Václaváku /v blízkosti knihkupectví se boural dům, o nějž sváděli lítý, leč marný boj ochránci památek a začíná zde mohutná nová výstavba/ křtila kniha Příběh filmu Po strništi bos. Napsal si ji sám režisér Jan Svěrák a pokřtil ji společně s Ondřejem Vetchým a Terezou Voříškovou. Čtení je to příjemné a dozvíme se ledacos. Třeba, jak začal Zdeněk Svěrák v sedmdesáti psát povídky a jak se po více než deseti letech vrátil k souboru, uloženému v počítači pod názvem Po strništi bos. Nic se nerodí snadno, a pracovat v rodinném tandemu také nemusí být zrovna idylka. Idyla to nebyla ani pro Ondru Vetchého, který musel zhubnout, neměl působit chlapsky a svalnatě a ještě mu každý den vyholovali část vlasů. "Chtěl mě ponížit, dehonestovat, a to se mu povedlo," s nadsázkou cituje herce pan režisér.

Knížku Po strništi bos s množstvím fotografií z natáčení i jeho zákulisí vydala Mladá fronta